Článek
Téměř scénu ze špionážního filmu připomínala schůzka, která se před několika dny odehrála na Pražském hradě mezi Petrem Pavlem a tajemným návštěvníkem. Tato záležitost může přinést rozvrat, možná i zánik České republiky!
Prezident se po zhruba půldenním váhání rozhodl osobně informovat premiéra a předsedy obou parlamentních komor o pohromě, jež se valí na naši vlast. Návštěvníkem v hradních komnatách totiž nebyl nikdo jiný než potomek krále a pozdějšího císaře Fridricha II. (1194 až 1250). Tento panovník – jak jistě vědí všichni čtenáři s vysokou školou života – stvrdil prostřednictvím Zlaté buly sicilské českou státnost včetně hranic. Tohle však hodlá královský potomek po mnoha staletích zvrátit.
„Jmenuje se Brent Fosselt a chce prolomit Zlatou bulu sicilskou,“ zašeptal zdrcený Pavel poté, co se ve Vikárce sešel u vína s Andrejem Babišem a Tomiem Okamurou. Proč chyběl rovněž pozvaný Miloš Vystrčil? Šéf Senátu v tu dobu dlel už druhý týden v podpalubí zaoceánské lodi Liběna, na níž se přepravoval na oficiální návštěvu Tchaj-wanu, když mu vláda zakázala éro.
„Co s tím provedem?“ zeptal se netypicky bezradně Babiš a pohlédl na Okamuru. „Mě do toho netahejte, já jsem skoro Japonec,“ odvětil Tomio, ale Babiš se nedal: „Když jsi vyšiloval ve Sněmovně kvůli srazu Sudeťáků a Benešovým dekretům, tak jsi byl asi Čehún jako poleno, že jo?“ A jak byl Andrej v ráži, vzápětí vybafnul i na Pavla: „A co ty, to jsi ho nemohl rovnou nechat vhodit do hladomorny?“
Když se vyjasnilo, že na Pražském hradě hladomorna není (mučení obvykle probíhá ve Španělském sále), prezident se pustil do vysvětlování: „Přišel v nějaké kápi do ložnice, a jak bylo zhasnuto, myslel jsem, že je to paňmáma. Pak rozsvítil lampičku na nočním stolku a představil se. Začal mi vykládat něco o historických křivdách a tak. Nakonec řekl, že chce zneplatnit tu zatracenou bulu. Česko prý nově bude součástí Německa nebo Rakouska, ale můžeme si vybrat.“
Zde se prezident odmlčel a oba jeho kumpáni si všimli, že má vlhké oči. „Ukazoval mi nějaké lejstro od notáře z Bibione, že je opravdu potomek toho Fridricha. Chtěl jsem se zeptat, jestli ten papír není padělek, ale vypadalo to všechno v cajku. Možná to dělala umělá inteligence, ale v tom já se nevyznám. Víte přece, že jsem jenom lampasák v záloze.“ Prezident už skoro plakal.
V tu chvíli se naštěstí Babiš projevil jako opravdový státník a pravý vůdce svého lidu. „Objednáme si ještě víno,“ rozhodl.
Překvapivé řešení
Jak to tak bývá, po několika dalších kalíšcích dobrého vínka se našim třem chlapíkům zdál svět hned jednodušší. Chmury se postupně vypařily, vystřídalo je fanfarónství.
„Nemusíme se ničeho obávat, moji voliči jdou za mnou za každých okolností. Nálada mezi obyvatelstvem je 1a,“ deklamoval Babiš skoro jako putimský strážmistr. „Klidně si to rozdám s Německem na férovku, ale nás nedostanou,“ dodal bujaře. V nejhorším prý použije své příznivce jako živé štíty.
S překvapivým návrhem přišel Okamura. „A co kdybychom prostě zrušili českou historii? Když naše dějiny začnou loňskými volbami, tak si na nás nikdo nic nevezme.“
Pavel obdivně hvízdl. „Dobře, Japončíku, moc dobře!“ Okamura se po jeho slovech blahem zapýřil, poněvadž ho poprvé v životě někdo inteligentní pochválil.
Pánové se chvíli kochali představou, že zrušením dějin přijdeme o všechny historické neúspěchy, kapitulace, ohýbání hřbetu, nerozumná rozhodnutí ve volbách a porážku 1:3 s Itálií ve volejbale na mistrovství světa žen v roce 1995. „Chápete, chlapi? Fialova vláda jako kdyby nikdy neexistovala,“ zachechtal se Tomio.
Pomalu dopíjeli druhý hektolitr vína, snivě se usmívali, přičemž se domluvili, že si druhý den zatelefonují a upřesní postup, jak legislativně restartovat české dějiny od 3. a 4. října 2025, kdy se konaly poslední volby do Sněmovny.
Když se již téměř zvedali ze židlí, náhle k nim přistoupil starobyle vyhlížející chlapík, který celou dobu seděl u vedlejšího stolu a předstíral, že neposlouchá. „Promiňte, že jsem tak smělý. Zaslechl jsem, o čem si povídáte. Máte přece mnohem elegantnější řešení, než je rušení historie,“ řekl.
„Kdo jste?“ zeptal se překvapeně Pavel.
Neznámý se lehce uklonil. „Jsem Matěj Brouček z pera Svatopluka Čecha. Autor mě umístil sem na Vikárku, takže zde již drahný čas přebývám a pozoruji dění. Když mně přivedete toho pana Fosselta, mohu ho snadno přemístit buď na Měsíc nebo do patnáctého století. Tam bude mít jiné starosti.“
Vzhledem k tomu, že hostinský – kvůli zavírací hodině – posléze z restaurace vyhnal prezidenta, premiéra i šéfa Sněmovny (pan Brouček si šel jako obvykle lehnout za výčep), nemůžeme ctěnému obecenstvu při sebelepší vůli vyjevit, pro co se naši vrcholní politici rozhodli. Vystřelit Brenta Fosselta do vesmíru, případně ho umístit pár set let nazpět, se zdá jako výborný nápad. Zrušení kompletní české historie je ale vyložený majstrštyk.
Super kachna jsou texty, které vycházejí ze skutečných událostí, ale jinak jde o fikci. Zatím…