Článek
Zřejmě pověstnou poslední kapkou v poháru trpělivosti České republiky s Petrem Macinkou bylo nedávné rozhodnutí, že na tiskové konference ministerstva zahraničí nebudou vpouštěni někteří novináři.
Lavinu živelného protestu spustil Syndikát novinářů, který vyzval všechny redakce a novináře, aby bojkotovali veškeré mediální akce „zamini“. Redakce až na jedinou výjimku uposlechly. Na příští tiskovku se dostavil pouze zástupce jednoho kanálu – Chrudoš Vaxer Smutný, který při této příležitosti nejenže zcela přátelsky poklábosil s panem ministrem, ale ještě si s sebou odnesl v igelitce 38 chlebíčků s jen lehce zelenou šunkou.
A pak už se to přivalilo! Nejprve se ozval Český svaz divadel a kabaretů, který oznámil, že Petr Macinka nebude na oplátku vpuštěn do žádného tuzemského divadla ani šantánu (s výjimkou osvětových představení pro žáky prvního stupně základních škol). K tomu se Macinka pohrdavě vyjádřil, že v divadle nikdy nebyl. „Nanejvýš občas kouknu v telce na nějaký seroš, v němž lidi jako já dosáhnou na metu, na kterou osobnostně nestačí. Tyto příběhy mě posilují,“ prohlásil ministr.
Podobně dopadl bojkot Macinky v podání knihkupců. Vyhlášení akce „Ani vyjmenované slovo pro Macinku“ sice bylo působivé, avšak zcela se minulo účinkem. „Celý život čtu jen publikace Václava Klause. Tam je vše o bytí, politice a celkově o tom našem údělu vezdejším. Jen mě síří, že knihy pana profesora se prodávají za pár šupů někde ve výprodejích vedle Káji Maříka a dalších paskvilů,“ reagoval Macinka.
Když pan ministr takto elegantně odpálkoval všechny bojkoty a zdálo se, že jej nic nemůže vykolejit z rovnováhy, ozval se ještě jeden podnik: Spojené koksárny Praha-Malá Strana, s.r.o. Macinka si totiž rád přitápí i v létě, poněvadž je mu pořád zima nebo co.
Jakmile zaznělo sdělení, že zmíněný podnik nedodá Macinkovi už ani gram koksu, Petr se zhroutil a vydal prohlášení v tomto znění: Omlouvám se, že jsem nechtěl pouštět některé novináře na tiskové konference. S okamžitou platností tento zákaz ruším a ať si to nikdo nevykládá jako v pohádce Princezna se zlatou hvězdou. Nikoli odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil, nýbrž odvolám, co jsem slíbil! Všichni jste u nás na ministerstvu vítáni, přátelé!“
Pravda a láska vítězí?
Jakmile vešlo ve známost, že na ministerstvo zahraničí už zase mohou novináři, mezi pisálky zavládlo nefalšované nadšení. Láska a pravda – i když my dodáváme, že rovněž Macinkova teplomilnost – zvítězila nad lží a nenávistí!
Macinkovi, který už se, navzdory teplotám 38 stupňů ve stínu, chvěl jako osika, konečně dorazil koks, takže si mohl pořádně přitopit. Není proto divu, že se z něj místo zlovolného kocoura z Trnkovy Zahrady náhle stala přítulná micinka, která si každého získá svou přítulností a hebkým kožíškem.
„Zahajuji novou fázi spolupráce. Ať mezi námi všemi zavládne duch radosti a čistého přátelství,“ pronesl Macinka na speciální večerní slavnosti v zahradě Černínského paláce, kterou uspořádal jako akt dobré vůle. Veškerenstvo bylo u vytržení. Do stavu naprostého nadšení s frenetickým potleskem se pak všichni dostali ve chvíli, kdy do zahrady vešel na Macinkovo osobní pozvání povědomý chlapík. Ano, byl to Petr Pavel!
Zachmuřený Filip Turek
Ve všeobecném nadšení však ve tmě tonula jedna tvář, která naopak vypadala vážně až zachmuřeně. Mezi lidmi se potuloval pozastavený státní zmocněnec Filip Turek. Toho Macinka – na důkaz, že se polepšil – na večerní slavnost nepozval. Filip si však vynutil vstup i bez pozvánky, přičemž zmatený personál u brány ho raději pustil.
Ani Vikingové se svými sveřepými výrazy by nevypadali tak drsně jako Filip toho večera. Zatímco se lidé v zahradě bavili, jiní mizeli ve křoví po jednom nebo po dvou za různými potřebami či choutkami a další výskali nadšením, když se Pavel a Macinka objali, Turek s mlčenlivou důstojností spřádal hranatou pomstu.
Do celého příběhu nicméně vstoupila náhoda – známá potvůrka, která často hýbá lidskými osudy. Všichni víme, jak horké chvilky v zimě a studený pot v létě nám dokážou přinést meteorologové se svými zpropadenými předpověďmi. Nevyšla jim ani tentokrát!
Když zničehonic nad zahradní slavnost vtrhl podivně chladný déšť (Čarodějky z Eastwicku), akce skončila. Macinka, do něhož se znovu dala zimomřivost, začal být opět starým dobrým prudičem. „Tak běžte, běžte, táhněte domů,“ vybízel nevraživě všechny hosty. Ti prchali k přivolaným taxíkům. Prezident pod deštníkem ochranky spěchal domů, do Lumbeho vily. Při odchodu si chtěl s Macinkou ještě jednou přátelsky potřást rukou, ale jako by náhle proměněný Petr neměl chuť na nějaké bratříčkování.
Podle našich informací zimomřivý Macinka opět toužebně čeká na dodávku koksu, aby se zahřál. Spojené koksárny už ale vzkázaly, že Péťa bude muset nějakou dobu počkat; zásoby nejsou nekonečné, přičemž ministerstvo zahraničí prý má spotřebu jako teplárna v Dubí.
Závěr příběhu? Macinka a Turek se ještě ten večer usmířili. Novináři už zase nesmějí na tiskovky ministerstva zahraničí a Petr Pavel je znovu nepřítel. Vše při starém, milé Česko!
Poznámka autora: V článku je jedna faktická chyba, za kterou se v monarchiích popravuje. Kdo ji objeví, směle může postoupit z volební úrovně Motoristů o stupínek výš!
Super kachna jsou texty, které vycházejí ze skutečných událostí, ale jinak jde o fikci. Zatím…