Článek
Dojemnou péči o odkaz 17. listopadu projevil Filip Turek (41), podle něhož jsou oslavy tohoto svátku na pražské Národní třídě dadaistickým divadlem. „Nenechme si ukrást 17. listopad aktivistickými řvouny,“ prohlásil.
Je možné, že mu někdo v minulosti odcizil z garáže nějaký ten litřík moštu nebo plechovku vyjetého oleje. Taková událost samozřejmě může u citlivějšího jedince rozvinout různé běsy. Člověk pak neadekvátně reaguje na venkovní podněty. Jeden den zmizí mošt, za čas chce někdo Filipovi ukrást 17. listopad!
Teď vážně. Někdo jako Turek s natolik výživnými kauzami by si vůbec neměl brát do pusy tento svátek, který je symbolem všeho ušlechtilého. Vlastně to měl udělat jako jeho největší kámoš Petr Macinka: nakvartýrovat se do letadla k Andreji Babišovi, odletět do Izraele a tam dělat ve vztahu k významnému dni víceméně mrtvého brouka. Babiš ho sice nesnáší, ale kdyby Macinka zadupal, Andy by sklapl podpatky a nechal by Filipa naložit alespoň mezi kufry.
Turek se čím dál víc stává typickým „frustrátem“. Spoluobčany s normálně nastavenou osobností – empatické a vzývající ideály – nepokrytě shazuje, když je ironicky označuje za takzvané lepší lidi (lepšolidi). Jeho fanoušci na sockách takovým blábolům nadšeně tleskají.
Nic naplat, v civilizovanější části společnosti se už ale nejspíš nikdy nezbaví nálepky obskurní figurky. Jen pro pořádek: odkaz 17. listopadu Filipovi nikdo ukrást nemůže, poněvadž s ním nikdy ani na vteřinu neměl nic společného.

