Článek
Jak se dalo očekávat, prezident vetoval Babišově vládě sporný zákon, který se týká rozvolňování veřejných rozpočtů. Rozhazování se totiž dostalo na úplně novou úroveň. Něco, jako když si jdete koupit zmrzlinu a nakonec si domů vezete nábytkovou stěnu na spotřebitelskou půjčku.
Babiš a Schillerová samozřejmě po Pavlovi ihned veřejně vystartovali. Veto je prý nezodpovědné. Alenka rovněž neopomněla vypustit mohutnou kouřovou clonu v podobě rádoby expertních tvrzení. Pavel podle ní ohrozil hospodářský růst, obranyschopnost a kdovíco ještě.
Tady pozor, vážení! Schillerová těmito výroky silně manipuluje a spoléhá na to, že většina lidí ekonomické principy vůbec nechápe a spokojí se s povrchními bláboly. Absurdita v podobě tvrzení, že veto příšerného zadlužování státu je nezodpovědné, pak vypadá jako ze špatné grotesky.
Zadlužování lze tolerovat, pokud se týká smysluplných investic, nikoli těch, které řadíme mezi takzvaně nerůstové. Země se zároveň nesmí dostat do nebezpečí spirály masivního zadlužování. Tohle je nutné vždy dobře vybalancovat. O nějaké sofistikovanosti ale v případě vetovaného zákona nemůže být vůbec řeč.
Prezident v nedávné minulosti vyjmenoval, samozřejmě na základě dat ekonomů, nikoli od stolu, vcelku slušné ekonomické postuláty. Prosperita české ekonomiky by se měla mimo jiné odvíjet od rozvoje obranného průmyslu – kde je to ohrožení obranyschopnosti, Alenko? – a taky od chytrých technologií, které lze využít jak ve vojenské, tak v civilní oblasti. Je toho mnohem více, ale pro potřeby tohoto článku to postačuje.
Asi každý čtenář chápe základní rozdíl. Věci lze dělat chytře, nebo hloupě. I když tupé rozhazování peněz zabalíte do celofánu s mašličkou, pořád je to katastrofa pro budoucnost. Kecy pro nenáročné publikum o tom, že je to fajn, patří rovnou do ekonomického pekla.