Článek
Spousta z nás si vybaví ten zvláštní pocit, kdy se na hranicích čekalo na celní a pasovou kontrolu. Ať už byl k němu důvod, nebo ne. Prostě určitá nervozita se prakticky vždycky dostavila. Boj někdejší československé celní správy s pašeráky uměleckých děl, drog nebo kradených aut si vzal na mušku seriál Ve znamení Merkura.
Pětidílnou sérii natočil František Filip a Československá televize ji nasadila na počátku ledna 1979. V premiérovém vysílání dokonce předběhla ve sledovanosti seriál 30 případů majora Zemana (1975). Děj se odehrává na různých hraničních přechodech i ve vnitrozemí, s nímž byly celnice spjaty dějem.
Scénář napsal Ivan Gariš, vlastním jménem Antonín Prchal, spisovatel a scenárista s dost pochybnou minulostí, včetně vysokého postavení ve strukturách Státní bezpečnosti. Za zneužití moci byl dokonce odsouzen na šest let vězení, avšak po roce ho propustili.
Umělecký pseudonym, pod nímž tvořil, byl jeho starým krycím jménem. Postupně se vypracoval v autora špionážních a detektivních próz a filmových scénářů. Největší ohlas měla spolupráce s režisérem Hynkem Bočanem na pěti komediích o „Šéfovi“, co baví zlodějnami party prostoduchých podvodníčků.
Půvabná celnice
V epizodách seriálu, který začne vysílat Televize Seznam od neděle 7. září ve 20.10, si zahráli i skuteční celníci a „pasováci“. A zatímco diváci byli spokojení, podle časopisu Celní aktuality z roku 2011 celníkům připadalo, že nezobrazoval realitu. Prý tvůrci skutečnost zbytečně dramatizovali.
Ve třetím díle s názvem Případ živého muže si hlavní roli zahrála Kateřina Macháčková. Představovala celnici Blanku Říhovou, která vedle citového zklamání prožívá napínavý příběh spojený s vraždou a odhalením bandy pašeráků.
„Dneska se může divákům jevit jako blbost, ale tehdy šlo o pěkný seriál s báječným obsazením. Na skvělého režiséra Františka Filipa se herci těšili, chtěli s ním hrát. Epizody se odehrávaly v terénu, pan režisér s námi jezdil autem, držel nám i mikrofon. On byl takovej strašně pokornej, my ho všichni milovali!“
S láskou se rozpovídala o Václavu Postráneckém, Marii Rosůlkové nebo Viktoru Preissovi, s nimiž v díle hrála. „Taky v ostatních epizodách vytvořili postavy skvělí herci, Eva Hudečková, Jarda Hanzlík, paní Stella Zázvorková.“
Báječný Rudolf Hrušínský
„Měla jsem scény s panem Rudolfem Hrušínským, ne sice moc, ale když se na to dívám, byl výtečnej,“ říká herečka. „Byl báječnej, hrál zkušeného nadporučíka Drnka, který v kanceláři ironicky mentoruje podřízeného Vaška Postráneckého. Vždycky se na něj obrátí – A co myslíte vy, no? A co slečna Říhová? Aha, slečna Říhová…“ Předvádí Kateřina Macháčková, jak se k nim choval Rudolf Hrušínský (†73) v roli starého praktika.
„To je úplná škola herectví, přitom nešlo o žádnou velkou roli, ale hrál báječně, přirozeně, humorně,“ pěje ódy na zesnulého kolegu herečka, která nikdy předtím, ani potom nenosila kvůli roli uniformu. „Naštěstí jsem byla štíhlá,“ komentuje celnický stejnokroj.
Epizoda se točila v Chebu a v Pomezí nad Ohří. „Prostředí kolem i v celnicích bylo proto tak autentické.“
O syna se starala babička
„Většinou, když jsem filmovala velké role, vyšlo mi také účinkování v divadle. Takže pak to pro mě znamenalo rychlé přesuny, všechno zařídit nahonem,“ přiznává. „Ovšem nadšeně jsem s těmi všemi kolegy spolupracovala. Já byla trochu jalová, vlastně jsem i takovou postavu hrála,“ směje se Kateřina Macháčková.
„To je nevýhoda filmu a rozhlasu, věcí hotových, s nimiž už nejde pohnout, oproti divadlu. Člověk hned vidí, že by to třeba udělal jinak… Ale už se to nedá změnit. Mají však výhodu, že zaznamenávají danou dobu,“ vysvětluje.
„Pětiletý syn Petr (Svojtka ml., kterého měla s prvním manželem, hercem stejného jména – pozn. red.) byl u babičky, protože jsem neměla byt. Všechno bylo dobrodružné, den po dni šel ve velké rychlosti, ani to člověk tehdy nehodnotil. Až zpětně si uvědomuji, že v té době jsem točila nejlepší věci. S panem režisérem Filipem později hudební komedie Polská krev a Netopýr. Po profesionální stránce šlo o výtečné kusy,“ řekla Televizi Seznam Macháčková.
Dodejme, že ve 4. díle s názvem Stopa stříbrných draků si užijeme i protagonisty ze Slovenska – Vieru Strniskovou, Františka Dibarboru, Vlada Müllera, Dušana Blaškoviče, Soňu Valentovou či Jozefa Adamoviče. Natáčení probíhalo v Bratislavě a na hraničním přechodu Bratislava-Petržalka.
