Rozvody, drogy a kopanec zpátky na výsluní: Bipolární Van Damme se nikdy nevzdal ve filmu ani v životě

Filmy jako Krvavý sport (1988), Kickboxer (1989), Dvojitý zásah (1991), Univerzální voják (1992) nebo Timecop (1994) mu zajistily pozici v první lize akčních hrdinů. Do kin lákal stejně spolehlivě jako Arnold Schwarzenegger nebo Sylvester Stallone. Na rozdíl od nich navíc mohlo oko diváka spočinout nejen na jeho příkladné muskulatuře, ale pokochat se i propracovanou choreografií bojových scén, za niž by se nemusel stydět ani Jackie Chan.

Jean-Claude Van Damme totiž ani tak nezvedal činky v posilovně, jako trénoval karate, kickbox, ale i balet. To pak vypadá i takový kop s otočkou ve výskoku hned jinak. A mladý muž, narozený v Belgii jako Jean-Claude Van Varenberg, téhle průpravy využíval ve vrchovaté míře.

Jednu z ukázek předvedl i ve filmu Peklo (In Hell) z roku 2003. Zahrál si v něm postavu Američana Kyla, který pracuje v Rusku. Jeho manželku znásilní a zavraždí bohatý mladík. A Kyle ho za to zabije. Je odsouzen k doživotí a převezen do nejkrutější ruské věznice známé jako Kravavi. Tam v nelidských podmínkách přežívají odsouzenci, kteří mezi sebou musí pro pobavení svých dozorců zápasit na život a na smrt. Kyle se nejprve brání, ale pak i on podlehne zvrácenému vězeňskému systému. Stává se z něj nejlepší zápasník a obávaný vůdce vězňů. A v hlavě se mu rodí plán na útěk…

V pátek 10. října od 22.20 hodin na Televizi Seznam můžete nejen zjistit, jak bude úspěšný, ale také si vychutnat výkon herce, který do té doby prošel nejen množstvím podobných rolí, ale i několika bouřlivými manželstvími, drogovou závislostí a psychiatrickou léčbou.

Opakovaně se rozcházel a scházel se svou tehdejší manželkou Gladys Portugues, bývalou kulturistkou, s níž má dvě děti. Mezitím byl ženatý s modelkou Darcy LaPier. I jejich manželství bylo hodně turbulentní a medializované.

V 90. letech otevřeně přiznával boj s drogovou závislostí. Potrpěl si hlavně na kokain. Trápily ho psychické problémy, které jeho okolí přičítalo drogám. V roce 1998 ale dostaly jiné vysvětlení: Lékaři mu diagnostikovali bipolární poruchu, která vysvětlovala jeho výkyvy nálad a chování.

V médiích byl v té době vnímán jako „problémová hvězda“, která se snaží vrátit do formy. O pár let později se ve filmu JCVD (2008) otevřeně vypořádal se svým životem a kariérou. Ztvárnil sám sebe – vyhořelého akčního hrdinu. Film sklidil překvapivě pozitivní ohlas, protože ukázal jeho schopnost sebereflexe a hereckou hloubku. Kritici mluvili o „nejlepším výkonu jeho kariéry“.

Stejně jako stovky a tisíce adeptek a adeptů na filmovou slávu odcestoval do Hollywoodu (bylo mu tehdy 22) a začal se pokoušet o úspěch. Zatímco dívky v podobné situaci obvykle začínaly pracovat jako servírky (a většinou u toho i zůstaly), mladý Belgičan dělal v noci vyhazovače a přes den trenéra. Občas získal i roli v komparsu. Mihnul se třeba v tanečním filmu Breakin’ z roku 1984.

Pak přišla malá, ale už opravdová role v Nerušené jízdě (1986) a potom Krvavý sport (1988). Film měl sice malý rozpočet, ale stal se obrovským videohitem. Van Dammovi tak otevřel dveře k hvězdné dráze.

V dalším velkém hitu, Univerzálním vojákovi (1992), si zahrál společně s Dolphem Lundgrenem. Komerčně nejúspěšnějším filmem Van Dammovy kariéry se stal Timecop z roku 1994, tržby v kinech přesáhly 100 milionů dolarů.

Po letech, kdy se jeho kariéra zdála být na ústupu, oslavil v roce 2012 velkolepý návrat po boku Sylvestera Stallona ve filmu Expendables 2, kde si střihl zápornou roli Villaina. Zároveň ale přijal i dabingovou výzvu: V animáku Kung Fu Panda namluvil Krokodýla.

Roku 2016 přišel dokonce s internetovým seriálem Jean-Claude Van Johnson, kde si dělá legraci sám ze sebe. A v roce 2021 uvedl na Netflixu film Poslední žoldák (The Last Mercenary), lehčí akční komedii, v níž se opět snažil spojit akci s nadsázkou.