Rána deštníkem: Pierre Richard už nechtěl být panem Katastrofou. Z komedie přesto vznikl hit

Pierre Richard (92) přijde na konkurz na filmového zabijáka. Jenže místo vysněné herecké role dostane skutečnou zakázku k likvidaci člověka. A protože si myslí, že pořád jen hraje ve filmu, vůbec netuší, že mu jde o život. Tak jednoduchý základ má komedie Rána deštníkem, kterou režisér Gérard Oury se slavným komikem natočil v roce 1980.

Na první pohled typický Pierre Richard: nešikovný, zmatený a věčně o krok pozadu. Jenže za kamerou tehdy probíhal poněkud jiný příběh. Herec měl totiž právě takového hrdiny plné zuby.

Pierre Richard měl za sebou Velkého blondýna s černou botou, Roztržitého i další komedie, v nichž jeho hrdinové pravidelně způsobovali katastrofy, aniž by o ně vůbec stáli. V roce 1980 už začínal mít pocit, že se z této škatulky nedokáže dostat.

Na natáčení Rány deštníkem proto podle pozdějšího vlastního přiznání nezažíval právě nejlepší období. Ve své autobiografii popsal dokonce „prudkou krizi svědomí“. Připadal si unavený z postav, které jsou neustále nešikovné a svým okolím vláčené od jednoho průšvihu k druhému.

„Je to náhlá prudká krize svědomí. Gérard za to nemohl, dělal svou práci, a dokonce velmi dobře, ale já si uvědomoval, že to už není můj způsob filmování,“ vzpomínal Richard.

Navíc vedle něj nastupovala nová generace francouzských komiků. Ve filmu se objevili například Valérie Mairesse a Gérard Jugnot, tehdy výrazné mladé tváře. Richard začal přemýšlet, zda už není jeho vlastní styl humoru trochu přežitý. Ironií osudu právě tato komedie dokázala, že obavy byly poněkud předčasné, což posoudí diváci Televize Seznam v pátek 28. srpna od 20.10 hodin.

Richard hraje neúspěšného herce Grégoira Lecomta. Na konkurzu se snaží získat roli nájemného vraha. Jenže náhodou vejde do nesprávných dveří a lidé z podsvětí ho považují za skutečného profesionála. Grégoire jejich nabídku přijme – ovšem v domnění, že právě dostal filmovou roli.

Jeho úkolem je odstranit bohatého obchodníka se zbraněmi během večírku v Saint-Tropez. Zbraň je navíc značně netradiční: deštník s otrávenou špičkou. A právě tady se absurdní filmová zápletka opírá o skutečnou historii.

Takzvaný „bulharský deštník“ nebyl výmyslem filmových scenáristů. Odkazuje na skutečný atentát na bulharského disidenta Georgiho Markova v Londýně v roce 1978. Markov byl zasažen speciálně upraveným deštníkem, který do jeho těla vystřelil drobnou kapsli s jedem.

Film ovšem není žádným špionážním thrillerem. Skutečné nebezpečí je zde pouze motorem série nedorozumění, v nichž Grégoire postupně zjišťuje, že okolnosti jsou poněkud méně filmové, než si představoval.

Pro Gérarda Ouryho a Pierra Richarda nešlo o první společný film. Dva roky před Ránou deštníkem natočili La Carapate, v české verzi známý jako Útěk. Oury tak přesně věděl, co Richardovi nabídnout. Scénář tentokrát napsal společně s Danièle Thompson, která se na filmu podílela také jako autorka adaptace a dialogů.

A výsledek zaznamenal úspěch. Rána deštníkem přilákala jen ve Francii do kin přes 2,45 milionu návštěvníků a v domácím žebříčku roku 1980 se dostala mezi nejúspěšnější filmy. Richard tak mohl svůj pocit tvůrčí únavy konfrontovat s poměrně přesvědčivou reakcí publika.

Obsazení je z dnešního pohledu možná ještě zajímavější než v době premiéry. Richardovi sekunduje Valérie Mairesse jako Sylvette, přezdívaná Bunny, a především Gérard Jugnot v roli Fréda. Pro Jugnota to byla doba, kdy se jeho kariéra teprve naplno rozjížděla. Byl jednou z výrazných tváří komediální skupiny Splendid, která se chystala výrazně proměnit francouzskou komedii.

A pak je tu jméno, které mohou dobře znát i čeští filmoví diváci: Gert Fröbe. Německý herec se nesmazatelně zapsal do filmové historie jako padouch Auric Goldfinger v bondovce Goldfinger. V Ráně deštníkem dostal roli bohatého obchodníka se zbraněmi Otto Krampeho, přezdívaného Velryba.

Natáčelo se i během filmového festivalu v Cannes v roce 1980. Oury využil obrovské koncentrace filmařů, fotografů, novinářů a hvězd a natočil část filmu přímo uprostřed festivalového dění. Pierre Richard se tak mohl pohybovat po skutečné Croisette v době, kdy tam byly tisíce lidí a před kamerami se střídaly největší filmové osobnosti.

Dobové televizní záběry dokonce zachytily Ouryho, Richarda a Jugnota přímo při natáčení. Festival se tak na chvíli proměnil v obří filmové studio. Další záběry vznikaly v Cannes, Paříži a na letišti v Nice.

Další kuriózní problém souvisel se Saint-Tropez a hotelem Byblos. Ten, který měl být pro děj filmu důležitý, nebyl v době natáčení k dispozici. V jeho nočním klubu totiž vypukl požár a hotel procházel opravami.

Filmaři proto vytvořili jeho podobu ve studiích v Épinay. Na největším tamním ateliérovém prostoru vznikla dekorace, která měla hotel nahradit.

Šlo sice o nákladné řešení, produkci ale ušetřilo další týdny přesunů a nákladů spojených s pobytem celého štábu na jihu Francie.

Po Ráně deštníkem se Pierre Richard rozhodně nestal hercem, který by se od komediálních rolí odřízl. Naopak. Už následující rok přišel film Koza, v němž se poprvé spojil s Gérardem Depardieuem. Výsledek? Jeden z největších hitů jejich kariéry a ve Francii přibližně sedm milionů návštěvníků biografů.