Proč jitrnice ze stromu nikdo nechtěl? Dařbuján, Pandrhola i Smrťák byli na rok stejně staří! Tipnete si, kolik jim bylo?

Všichni z filmového štábu měli tehdy ještě v živé paměti přídělový systém zavedený za války a zrušený až osm let po osvobození, v roce 1953. Teď, v létě 1959, kolem nich na stromech visely jitrnice, oni se ale mohli jen mlsně olizovat. Byla to totiž součást scény připravené pro natáčení pohádky Dařbuján a Pandrhola a na zabijačkových specialitách si směla pochutnat jedině kamera.

Když pak režisér Martin Frič dospěl k závěru, že tuhle dekoraci už potřebovat nebude, ve velkorysém gestu nabídl pochoutky všem, kdo byli zrovna na place. Nevrhl se na ně však nikdo. Natáčelo se totiž pod pálícím sluncem a to z dobrot udělalo bioodpad.

Nenechte si tím ale zkazit divácký zážitek a už vůbec ne přicházející Vánoce. Televize Seznam tuhle pohádkovou klasiku odvysílá v pondělí 22. prosince ve 20.10 hodin a vy se můžete těšit mimo jiné na skvělé herecké výkony ústřední trojice Jiří Sovák (†79, havíř Dařbuján), Rudolf Hrušínský (79) (sedlák Pandrhola) a Václav Lohniský (†59, Smrťák). Shodou okolností se tito tři herci narodili v roce 1920, takže jim všem bylo v době natáčení 39 let.

Natáčet pohádku v době, kdy byly barrandovské výrobní plány přeplněny budovatelskými náměty, vyžadovalo odvahu a znalost schvalovacích zákonitostí. Frič je měl v časech znárodněné kinematografie v malíčku stejně jako za časů říšských dohlížitelů a předtím filmového magnáta Havla. Našlapování v minovém poli bdělého ideologického dohledu bylo ale za časů raného socialismu nejspíš nejtěžší.

Tvůrcům hrálo do karet jméno autora literární předlohy. Dílo Jana Drdy, v letech 1949–1956 předsedy Svazu československých spisovatelů, poslance Národního shromáždění a iniciátora největší poúnorové personální čistky v řadách píšících umělců, se prostě nezpochybňovalo. Zvlášť když v něm vystupovali havíři…

Jenže svou úlohu v pohádce měla například také svatá Barbora. No řekněte, potřebuje socialistický člověk nějaké svaté, když má stranu a vládu? Pryč s ní, rozhodli soudruzi z největší tuzemské továrny na sny na kopci nad Prahou. Rozhodnutí vyškrtnout ji z Drdova příběhu jako symbol církevního tmářství i s písní „Svatá Barbora, panna poctivá“ ale zhatil sám mocný autor. Vysvětlil jim, že havíři jsou sice předvojem dělnické třídy, na svou patronku si ale sahat nenechají. A on na své příběhy už vůbec ne.

Vedení ateliérů tedy zkusilo sáhnout alespoň do obsazení. Vadila herečka Běla Jurdová (†89), jež ztvárnila Dařbujánovu ženu a matku jejich jedenácti dětí Markýtku. Dříve, než natáčení začalo, bylo rozhodnuto, že dostane stopku a do žádného dalšího snímku již obsazena nebude. Režisérovi to ovšem nikdo nesdělil, a tak si ji vybral.

Když to „nahoře“ zjistili, byl už film roztočený. Frič musel na kobereček, kde mu bylo oznámeno, že herečka „nemá platnou smlouvu“. Jurdovou ve vedlejší roli mohl sice vcelku snadno nahradit někým jiným, ale rozhodl se zariskovat a řediteli oznámil, že tedy okamžitě zastavuje produkci filmu, který bez ní odmítá dotočit. Smlouva nakonec platná byla…

Herečka posléze vzpomínala na Fričův návrat od ředitele: „Musím říct, že jsme v ten den nenatočili ani scénu, zato jsme však všichni zdecimovaní vypili společně nějakou tu láhev.“ Nejenže jí zajistil roli v pohádce, ale díky ní mohla Jurdová hrát i v dalších letech, byť jen velmi omezeně. Objevila se však třeba ve snímcích Dívka na koštěti, Adéla ještě nevečeřela či Vrchní, prchni!

Příběh určitě znáte. Jeho hrdinou je havíř Kuba Dařbuján, který se stará o svou Markýtku a jedenáct dětí. Není divu, že se jen málokdy nají dosyta, a to jim vrána právě nese další. Když se nový potomek narodí, vydá se mu Kuba hledat kmotra. Odmítne stařečka (Pánaboha), protože je dobrý jen k bohatým, myslivce (čerta), rád však přijme nabídku sekáče (Smrti), který jediný je stejně spravedlivý ke všem bez rozdílu. Smrťák mu nabídne úmluvu: Kuba se stane doktorem. Pokud bude stát Smrťák u nohou postele, může pacienta „uzdravit“, pokud u hlavy, není již nemocnému pomoci. Kuba souhlasí a hned druhý den se dá do léčení.

Na to dlouho po natáčení vzpomínal Josef Hlinomaz, představitel krupaře Johana Bašty. Jeho léčba spočívala v tom, že se posadí do díže, kde se doslova vykoupe v těstě. Bohužel pro herce nebyl režisér Frič se scénou dlouho spokojen, a tak si Hlinomaz lázeň v mouce a vodě opravdu užil.

Dokonce měl posléze štáb žádat o příplatek, jelikož natáčení označil za utrpení. Traduje se také historka, že když se o patnáct let později Hlinomaz setkal při natáčení seriálu Chalupáři opět s Jiřím Sovákem, jeho první slova k herci byla: „Doufám, že tady nebudeš zase léčit.“

O tom, že roli Smrťáka ztvární vzhledem i povahou unikátní Václav Lohniský, měl režisér Martin Frič jasno okamžitě. Herec se však obával, že jeho fyziognomie „bude pro děti příliš děsivá“. Nakonec ho přesvědčilo, že postava nebude pojata jako hororová, ale jako přísná, spravedlivá bytost v duchu původního textu.

Hrušínského si režisér naopak původně představoval v jiné roli, ale při kamerové zkoušce předvedl tak přesnou směs povýšenosti, lakoty a komiky, že Frič roli okamžitě „přepsal pro něj“. Dochovaná verze scénáře dokonce uvádí Pandrholu jako „obrysem nekonkrétního venkovského boháče“ — konkrétní charakter mu vtiskl až Hrušínský.

A mimochodem: Když Jiří Sovák jako novopečený otec Dařbuján hledá kmotra pro své dvanácté dítě, představí se mu čert v podání Otakara Brouska slovy „jsem samotnej rohatej“. Přidá k tomu názorné gesto ruky se vztyčeným ukazovákem a malíčkem. Podle znalců je to první zdokumentovaný výskyt gesta, které mnohem později proslavil jako „rohy ďáblovy“ metalový zpěvák Ronnie James Dio.