Bouřlivý život Jiřího Sováka: Tři manželství, cholerické výstupy i vyděděný syn

Jeho kamarád a kolega Miroslav Horníček kdysi napsal: „Mohl bych o něm klidně přednášet na univerzitě, ale pokud jsem informován, není tam zatím takový obor. A to je škoda! Pár slovy se nedokážu vyjádřit přesně. To je jako byste měli telegramem vylíčit bitvu u Slavkova nebo průběh olympijských her, přičemž Jiří je někdy bitva a někdy olympiáda.“

Myslel Jiřího Sováka (†79), jednoho z těch herců, o kterých opravdu platí označení nezapomenutelný. Vzpomeňte si třeba jen na scénu ze slavné mikrokomedie pro dva muže, ženu a bernardýna Bohouš, kde Sovák nejdřív poplácá po hlavě psa Bohouše a pak udělá totéž Menšíkovi. Ve scénáři to nebylo. Ale oni vlastně páni herci neměli ani ten scénář.

„Ježíši, to bude blbost,“ říkali si prý u jeho čtení. Nakonec sedli k lahvi vína a přepsali ho. Základ zachovali, ale své repliky vyškrtali a napsali k nim velkými písmeny „improvizace“. Režiséra Petra Schulhoffa (†63) pak postavili před hotovou věc.

Sovák se narodil 27. prosince 1920 v Praze na Novém Městě jako Jiří Schmitzer. Spolu s bratrem Láďou a sestrou Zdenkou prožívali nádherné dětství. Jiří se pak na otcovo přání učil v Kladně číšníkem. Měl z něj být hostinský po tátovi, jednou by po něm převzal i slavnou pražskou hospodu Na Bojišti.

Na to ale nikdy nedošlo. Jirka získané vzdělání k obživě nikdy nevyužil, protože už v 19 letech odešel k ochotníkům. I když – v legendárním seriálu Eliška a její rod ztvárnil roli hostinského Evžena Kroupy. V roce 1941 absolvoval dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze.

Původní německé příjmení Schmitzer nevypovídalo podle něj jasně o české identitě, proto si z legrace vybral Sovák a přijal ho jako umělecký pseudonym. A také jako symbol odporu proti německé okupaci.

K divadelní gáži si přivydělával jako pojišťovák nebo třeba i v kamenolomu. Páru na to měl, fortel zdědil po tátovi. O tom se tradovalo, že dokázal sám zvednout kulečníkový stůl. Schválně to někdy zkuste.

Do angažmá nastoupil nejdřív v Horáckém divadle v Třebíči (1943–1945), vojnu si odkroutil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, pak hrál v divadle E. F. Buriana (1947–1952). Na dlouho zakotvil v Divadle na Vinohradech (1952–1966) a od roku 1966 až do odchodu do důchodu v roce 1983 byl členem činohry Národního divadla.

Jeho první významnou filmovou rolí se stal v roce 1959 havíř Dařbuján léčící obžerného sedláka Pandrholu těstem. Nesmrtelný je jako fasádník Antonín Skopec ve Světácích. Pracovně doslova na roztrhání byl pak v 70. letech, točil jednu komedii za druhou a prokládal je mnoha seriály.

Vytvořil různorodé, ale vždycky komediální postavy ve filmech Pane, vy jste vdova, Což takhle dát si špenát, Zabil jsem Einsteina, pánové, nebo Zítra vstanu a opařím se čajem. Herecký koncert předvedli s Miroslavem Horníčkem jako Bouvard a Pécuchet v sérii Byli jednou dva písaři.

Sranda ho ostatně provázela i mimo natáčení. Ve své vzpomínkové knize popsal úsměvnou historku s Rudolfem Deylem starším, který sepisoval své paměti v restauraci a „mladík“ Sovák se ho zeptal: „Jak vám to jde, Mistře?“ Deyl na to: „No, musím to dodělat, než pojedu…“ „A kam, Mistře? Do Bulharska?“ „Ale kdepak, chlapče, na Volšana, na Volšana…“

Sovák se poprvé oženil už krátce po válce a v roce 1949 se mu narodil syn, později také herec Jiří Schmitzer. První manželství, a pak ani druhé, příliš dlouho nevydrželo. Vyšlo to až napotřetí, když si vzal o osmnáct let mladší učitelku Annu, které celý život říkal Andulka.

S Jiřím Sovákem prý byla radost pracovat, na druhou stranu to byl ale věčný potížista a cholerik, a tak nějakou chvíli trvalo, než našel ženu, která to byla ochotná snášet. Věci řešil okamžitě a rázně. Když ho jeden nejmenovaný režisér obvinil z kolaborantství, dostal takovou facku, že vzal druhou o věšák, a Sovák šel málem sedět.

Tehdy ho zachránila právě Andulka, která sepsala žádost o milost adresovanou prezidentovi Husákovi a donutila Jiřího ji podepsat. Hrdina, ač se cukal, nakonec uznal, že za mřížemi by to nebylo nic moc, a autogram připojil.

Jeho vztahy se synem byly – kulantně řečeno – komplikované. Když Jiří senior opustil rodinu kvůli jiné ženě, bylo Jirkovi juniorovi jedenáct. Dlouho prý tátovi nedokázal odpustit.

Sovák se cítil provinile a snažil se to synovi vynahrazovat jinak. U režisérů se často přimlouval, aby ho obsazovali. Podařilo se mu to dvakrát, v komedii Marečku, podejte mi pero! mu hrál syna, v seriálu Chalupáři pro změnu dokonce vnuka. „Byl to Sovák, který mě poprosil, abych dal jeho klukovi roli. A tak jsem to udělal a byl skvělý,“ vzpomínal režisér Chalupářů František Filip.

Před kamerou působili jako sehraná dvojka. Když spolu tehdy hráli, našli si k sobě opět cestu. „V té době k sobě měli lidsky asi nejblíže. Pak se však stala ta věc a byl konec. Nadosmrti,“ prozradila webu Vlasta.cz Sovákova třetí manželka Anna. Krátce po premiéře filmu Marečku, podejte mi pero, si Schmitzer po jednom divadelním představení dal s kolegy skleničku, usedl za volant, při nehodě, kterou nezavinil, srazil chodce a ten zemřel. Za to byl odsouzen ke třem letům vězení. A to Sovák nedokázal odpustit zase jemu. Zřekl se ho, vydědil ho a až do konce života už s ním nepromluvil.

Zarputile se ostatně dokázal chovat i v jiných situacích. Na sklonku života jezdil po besedách, kde diváky bavil svými historkami. Sparingpartnera, nahazovače a osobního řidiče mu dělal Václav Upír Krejčí. První osobní setkání ovšem skončilo málem tragicky. „Točili jsme spolu film Divoké pivo někdy v roce 1993. Sovákovi vyšla jeho druhá kniha, tak jsem si řekl, že si ji od něj nechám vlastnoručně podepsat a na oplátku mu za to dám svoji knihu Bestseler,“ popisoval Upír pro Prima ženy.

„Strč si ji do pr…,“ odpověděl mu Sovák. Když se ho Krejčí pokoušel obměkčit, dostal ránu holí přes záda. Asi třetí den poté mu ale zazvonil telefon. „Zvedl jsem ho a tam Sovák. ‚Venoušku, jsi to ty?‘ Nevěřil jsem svým uším a v šoku se ptal proč volá. ‚Ale moje Andulka mi strašně vynadala. Ona našla tu tvou knihu a líbí se jí. Tak jsem musel s pravdou ven. Ještě tě to bolí?‘ spustil. ‚Bolí, pane Sovák. Ale víc u srdíčka než ty záda,‘ zněla odpověď. ‚No viděl jsem tě při natáčení a nejsi špatnej herec a i Andulka říkala, že bychom spolu mohli dát něco dohromady. Přijeď za mnou na chalupu.‘ Rád jsem přijel a tam jsme se dohodli na spolupráci,“ dotáhl historku k happyendu Upír Krejčí.

V roce 2000 si Jiří Sovák po pádu zlomil krček. Podstoupil operaci, ale již se neprobral z umělého spánku. Zemřel před 25 roky, 6. září 2000 v Praze. Pochován je na hřbitově ve Stříbrné Skalici, kde jeho „usmiřovací“ chalupa stojí.