Článek
Žena zvedne telefon od svého manžela, který jí děkuje za všechno hezké, co spolu prožili, a loučí se. Je to naposled, co spolu mluví. On se totiž téhož dne stane obětí autonehody. Jenže k té podle policejních záznamů došlo už hodinu před tímto telefonátem. Hovořila tedy žena s duchem, nebo je to jen vymyšlený příběh?
To je jen jedna z otázek, na něž musí odpovědět každý, kdo se pustí do sledování amerického seriálu Věřte, nevěřte (Beyond Belief: Fact or Fiction). První díl měl premiéru 25. května 1997 a projekt se okamžitě stal hitem. Tipovačku si můžete vyzkoušet i vy. Televize Seznam bude čtyři série Věřte, nevěřte vysílat od 16. října do 19. prosince vždy od pondělí do pátku v 18.10 hodin.
Každá epizoda obsahuje pět krátkých, leč těžko uvěřitelných příběhů, všechny jsou podivné až nevysvětlitelné, některé se však skutečně odehrály. Na konci epizody pak diváci zjistí, který příběh je pravdivý a který vymyšlený. Ten, jejž popisujeme v úvodu, patří mezi pravdivé, i když se tomu zdráháte uvěřit. Byl inspirován více než desítkou podobných hlášení z USA, často označovaných jako „phantom phone calls“.
Nejdřív Star Trek, pak záhady
Seriál produkovala a v letech 1997 až 2002 vysílala síť Fox. První řadu moderoval James Brolin (85), manžel zpěvačky a herečky Barbry Streisand. V dalších jeho úlohu převzal Jonathan Frakes (73), jinak také komandér William Riker ve sci-fi Star Trek: Nová generace. Seriál získal velkou popularitu i mimo USA, zvláště v Německu, kde běžel pod názvem X-Factor: Das Unfassbare.
Němci dokonce natočili vlastní pokračování. RTL II na Halloween 2021 nabídla dokonce epizodu se samotným Jonathanem Frakesem! Toho totiž diváci vnímali do té míry jako tvář pořadu, že se jeho typické věty „Byl tento příběh skutečně založen na faktech?“ / „Vymysleli jsme si to“ staly internetovým memem a vznikla z nich i remixová píseň dohledatelná na YouTube.
Příběhy jsou inspirovány skutečnými historickými událostmi nebo novinovými články. A pozor: I na ty, co byly označené jako fikce, občas reagovali diváci telefonáty, v nichž líčili, že se jim něco podobného skutečně stalo. Ostatně i sám moderátor Frakes později přiznal, že často zapomněl, které příběhy byly skutečné, a musel si to dohledávat, když ho fanoušci zastavili na ulici.
Pověra o svatebních šatech
Tady je jedna z historek, které si scenáristé sice vymysleli, diváci by však přísahali na její pravdivost. Nevěsta zemře krátce před svatbou, ale její sestra si vezme stejné šaty. Když se postaví před oltář, uprostřed obřadu ztratí vědomí a později skoná stejným způsobem.
I když podobné „pověry o svatebních šatech“ jsou poměrně rozšířené, příběh byl napsán pro efekt – žádné ověřené záznamy neexistují.
Podobně je tomu se strašidelnou hospodou „U modrého muže“. V tomto příběhu cestovatel v noci zabloudí do zapadlé krčmy, kde ho obsluhují podivní lidé. Ráno zjistí, že podnik už sto let neexistuje. Je to ale jen klasická „městská legenda“ přenesená na obrazovku. Frakes se později v rozhovoru smál: „Tohle bylo až moc i na nás.“
Některé z prstu vycucané příběhy na Televizi Seznam neuvidíte. Vysílaly se jen v USA a byly určeny hlavně k otestování hranice důvěřivosti diváků. No řekněte: Copak jste jinde, než v televizi, někdy viděli a slyšeli psa, který umí odříkat své jméno?