Chtěl na medicínu, musel na konzervatoř. Uhlíři z Pyšné princezny nezbylo, než se kvůli rodičům stát slavným

Ten chlapec to neměl doma jednoduché. Podobně jako jiným budoucím hereckým hvězdám, i jemu mluvili do výběru povolání rodiče. Jenže přesně opačně, než bývalo obvyklé.

Zatímco třeba Jana Pivce doma tlačili do studia práv, než nakonec zakotvil u divadla, František Hanus toužil po medicíně, rodiče by ho ale viděli raději na konzervatoři. Nezbylo mu, než ji vystudovat a stát se slavným.

Co naplat, že byl mimo jiné úspěšný jako řezbář a stejně úspěšně prodával na jarmarcích. Co naděláte, když máte otce operním pěvcem a hudebním pedagogem?

František se narodil před 110 roky, 12. května 1916 v Krásně u Valašského Meziříčí do učitelské rodiny. Studoval postupně gymnázia ve Valašském Meziříčí, Vsetíně a Skalici. Je pravda, že rodičovské geny nezapřel. Ve volném čase zpíval, tančil a dokonce stepoval, což bylo na předválečném Valašsku dost nezvyklé.

Pražskou dramatickou konzervatoř absolvoval v roce 1941. První jevištní zkušenosti získal v Divadle Anny Sedláčkové (1941–1943). Dále hrál v holešovické Uranii (1943–1945), po osvobození v pražském divadle 5. května (1945), v divadlech v Teplicích, v Karlových Varech a v Přerově. Tam zastával dokonce kumulovanou funkci: Nejenže hrál, ale také režíroval a zároveň byl uměleckým šéfem.

V Praze v letech 1945–1952 vystřídal scény jako Divadlo města Žižkova, Nové veseloherní divadlo a Divadlo Československého státního filmu. Nakonec se stal členem Divadla na Vinohradech, kde působil až do odchodu na odpočinek v roce 1984.

Hned po ukončení konzervatoře si ho ale vybral do hlavní role svého protektorátního filmu Pražský flamendr režisér Karel Špelina. Předlohou byla hra Josefa Kajetána Tyla a snímek měl povzbudit sebevědomí českého národa během německé okupace.

Tato role pro něj byla možná důležitější než všechna divadelní angažmá dohromady. Přinesla mu velkou popularitu, která ho pak provázela celou kariéru. O tři roky později se objevil před kamerou hned třikrát. Jako cestovatel v krátké reklamě Stín, Petr Málek ve filmu Sobota a Petr Domin v Jarní písni.

Následující rok 1945 vytvořil svou asi největší filmovou postavu starého Leopolda Koháka, který se vrací ke kořenům a k milované řece Sázavě, která mu vrátí ztracené mládí v Krškově poetickém filmu Řeka čaruje.

Filmoví historici považují za Hanusovu velkou smůlu, že se nenarodil o deset let dřív. Byl by tak zřejmě úspěšným konkurentem velkých meziválečných filmových milovníků. Takhle mu nezbylo, než se brzy přehrát do postav o generaci starších.

Určitě si ho vybavíte v roli uhlíře, který poskytl princezně Aleně Vránové a králi Vladimíru Rážovi útočiště před královskými strážemi v pohádce Pyšná princezna. Později hrál menší, i když výrazné role třeba ve filmech Dáma na kolejích, Kronika žhavého léta, Pan Vok odchází, Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem. Naposledy se objevil v roce 1982 v Moskalykově Třetím princi a Steklého Příhodách pana Příhody.

Už v roce 1953 začal spolupracovat s nově vzniklou Československou televizí. Později hrál snad ve všech seriálech, jejichž hrdinové vstupovali přes obrazovku do tuzemských domácností. Třeba F. L. Věk, 30 případů majora Zemana, Žena za pultem, Dnes v jednom domě nebo Arabela.

Stihnul při tom ale zpracovat také dějiny ochotnického divadla ve Valašském Meziříčí, sokolského divadla, Dělnické scény a studentského divadla, upozorňuje web osobnostivalasska.cz. František Hanus patřil vůbec mezi velké propagátory rodného kraje. V roce 1984 natočil v ostravském televizním studiu pořad Úsměvy Valašského Slavína věnovaný významným osobnostem regionu, Valašsku věnoval i řadu rozhlasových pásem.

Po smrti skončil ve skanzenu

František Hanus byl dvakrát ženatý. S první manželkou Marií měl dva syny, Františka a Petra. S druhou ženou Danielou pro změnu vychovával dvě dcery, Janu, kterou přijal za svou v batolecím věku, a Barboru. Za své herectví byl vyznamenán titulem Zasloužilý umělec (1972) a Cenou Svazu českých dramatických umělců (1978).

V jeho hereckých stopách kráčel jen Petr. Už jako devítiletý si s otcem zahrál v divadelním představení Válka s mloky. Jeho jméno najdete v titulcích filmů Zločin v Modré hvězdě, Píseň o stromu a růži či v seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Bohužel odešel předčasně, v 53 letech, v roce 2005. 

Toho se otec nedožil. František Hanus zemřel 2. září 1991 ve věku 75 let. Pochován je sice na hřbitově v pražských Dejvicích, symbolický hrob má ale také ve skanzenu. Samozřejmě v Rožnově pod Radhoštěm.