Jessica Lange byla nejkrásnější „Kong girl“. První remake příběhu gorilího monstra je jeho nejerotičtějším zpracováním

Byl to on, kdo ukázal cestu obludám všech zemí a planet. Od té doby, co King Kong na plátně poprvé zařval a zabušil si na chlupatou hruď, se stahují na newyorský Manhattan. Někdy víc a někdy míň ho poničí, zašplhají si po zdejších mrakodrapech, pak ale nevyhnutelně podlehnou lidskému důvtipu a odhodlání.

Což jim ovšem nebrání v tom, aby záhy nepovstaly z mrtvých nebo za sebe nevyslaly potomka a neumožnily tak natočit „dvojku“. Tedy když první film představoval kasovní úspěch. Jako ten z roku 1933, po němž téhož roku následoval King Kongův syn.

Obří opičák pak ještě v 60. letech „vracel úder“ díky japonské produkci. První opravdový remake ale následoval až v roce 1976. Postaral se o něj režisér John Guillermin (†89), hlavní role vytvořili Jeff Bridges, Charles Grodin (†85) a Jessica Lange (76). Kvůli ní vymysleli filmoví fandové v reminiscenci na bondovky termín „Kong girl“.

A protože hrdinka, do níž se přerostlý gorilák bezhlavě zamiluje, nehledí před kamerou na nějaký ten kousek textilu, vysloužil si snímek také označení „nejerotičtější zpracování“ kongovského příběhu. I když pro vás podobné informace určitě nemají při výběru programů žádnou váhu, stejně byste měli vědět, že Televize Seznam film odvysílá v neděli 22. června ve 20.10 hodin.

Investory povzbudil megaúspěch Spielbergových Čelistí, které se jako uragán prohnaly kinosály o rok dříve. Nešetřilo se tedy na tricích, které navzdory skoro padesátiletému (!) odstupu působí stále věrohodně. Výrobní náklady dosáhly 24 milionů dolarů, celosvětově snímek utržil 90 milionů. Jen za televizní práva zaplatila stanice NBC 19,5 milionu dolarů, na televizních obrazovkách se tak film poprvé objevil v roce 1978.

Jenže studio Paramount čekalo víc: alespoň 150 milionů. Producent Dino De Laurentis před premiérou dokonce suverénně prohlašoval, že King Kong Čelisti v tržbách překoná. Ty však jen v kinech vydělaly přes 260 milionů amerických dolarů.

K námětu se v roce 2005 ještě jednou vrátil oscarový režisér Peter Jackson, který si po fenomenálním úspěchu všech Pánů prstenů chtěl splnit dětský sen. Jeho verze přišla na 207 milionů dolarů a vydělala 563 milionů, čímž se stala ve své době komerčně nejúspěšnějším remakem všech dob.

Režisér se netajil tím, že chce nejen oslovit další miliony diváků a vydělat ještě trochu peněz, ale také složit hold původní verzi ze 30. let i s jejími „ručně vyráběnými“ triky. O ty se postaral tehdy začínající Ray Harryhausen (†93), který za svou práci později získal Oscara. V následujících padesáti letech vytvořil filmy jako Jáson a Argonauti (jen souboj hrdiny se sedmi kostlivci mu zabral tři měsíce pilné práce), One Million Years B.C. nebo trilogii o námořníkovi Sindibádovi. Jeho posledním a vrcholným dílem byl Souboj titánů.

Přestože pak nastoupila doba počítačových efektů, současní tvůrci k němu stále vzhlížejí s úctou. Za všechny to asi nejlépe shrnul trikový supervizor Phil Tippet (Star Wars, Indiana Jones, Dračí srdce či Hvězdná pěchota): „Pokaždé svým chlapcům u počítačů říkám: Zkuste to naprogramovat tak, aby to vypadalo stejně dobře jako od Raye Harryhausena.“