Článek
Jeden z nejúspěšnějších válečných pilotů za první světové války a trenér francouzského boxerského týmu má pro strach uděláno. Se svým týmem cestuje na olympiádu do Berlína v roce 1936. Jo Cavalier se těší, jak si to jeho chlapci rozdají s německými boxery přímo před nacistickými pohlaváry, mezi nimiž nechybí ani Adolf Hitler.
Pro svoji otevřenou a nespoutanou povahu se okamžitě dostane do konfliktu s tamním režimem. Komedii Eso es (1982) natočil francouzský režisér Gérard Oury, který má na svém kontě nejen humorné snímky s Louis de Funésem a Bourvilem, ale opět dokázal, jak dobrý může být film s válečnou tematikou ztvárněný s nadsázkou. Je totiž i tvůrcem válečné komedie Velký flám (1966).
Scenárista a režisér židovského původu to dokázal odlehčeně pojmout. Scény ze zabaveného židovského knihkupectví či zbloudilá skupinka židovských uprchlíků, která se omylem dostane do Hitlerova Orlího hnízda, patří ke špičce toho, co může komedie tohoto druhu předvést. O tom se přesvědčíme v pátek 5. června ve 20.10 na Televizi Seznam.
Nadšený Belmondo
Dva roky před tím, než šel film do kin, oslovil Oury s nápadem natočit komedii o boxu v době nacismu Jeana-Paula Belmonda (†88). Sice ještě neměl napsaný příběh, ale herce zaujal a on souhlasil. Oury vytvořil scénář společně se svou dcerou Danièle Thompson (84).
Když jej o několik měsíců později předložili Belmondovi, nejenže ho nadchli, ale rozhodl se snímek koprodukovat a prý se vzdal honoráře. Chtěl „stigmatizovat antisemitismus a netoleranci v odlehčené komedii“.
Název ve skutečnosti znamená kód, který se čte SOS a vztahoval se k pomoci dostat židovskou rodinu pryč z Německa.
Každopádně diváci měli jasno: Eso es patří k Belmondovým nejvtipnějším komediím. A po Velkém šéfovi (1969), k němuž scénář rovněž napsal Gérard Oury s dcerou a režíroval ho, je druhým nejúspěšnějším v hercově kariéře. Navíc ke ztvárnění trenéra boxu měl dobré předpoklady – v mládí boxoval.
Jak se i dnes film líbí, o tom svědčí jeden z mnoha komentářů na filmovém webu csfd.cz: „Naprosto bezkonkurenční Bebelova komedie – kdo neviděl Hitlera při poslechu vybrané hudby, nepochopí, proč je Eso es tak špičková zábava. A ti, kteří to viděli, se podobně jako já určitě řezali smíchy nejen u téhle jedné, ale u mnoha dalších scén… Naučíte se tu i v jakém pořadí se mají provádět zahajovací ceremonie olympijských her.“
Kráska z Vietnamu
Divačky si užijí, jak to Belmondovi ve filmu sekne v různém oblečení – v bundě pilota, tzv. bomberu, i ve formálním obleku. Mezi samými muži, kteří ho většinou obklopují, září půvabná Marie-France Pisier (†66), v roli novinářky Gaby Delcourtové.
Francouzská herečka, jež se narodila ve Francouzské Indočíně, původně oslňovala hlavně svými půvaby. Ovšem v 60. letech dostala výrazné příležitosti od tvůrců francouzské nové vlny. A i když pak byla značně vytížená natáčením, zvládla vystudovat práva a politické vědy na univerzitě v Nice. Koneckonců její otec Georges Pisier působil jako vysoký úředník koloniální správy.
Těmto oborům se sice nikdy nevěnovala, ale v roce 1968 se aktivně zapojila do studentského hnutí. Jejím partnerem tehdy byl studentský aktivista Daniel Cohn-Bendit, pozdější francouzsko-německý politik. Také herečka se pak angažovala v různých sférách dění.
K jejím známějším a hodnotným rolím patří třeba ta v komedii Vzpomínky na Francii (1975), v životopisném dramatu Sestry Brontëovy (1979), z téhož roku v Lásce na útěku, v dramatu podle knihy Thomase Manna Kouzelný vrch (1982), ve sci-fi Cena za nebezpečí (1983) či postava George Sandové v hudebním dramatu Modrá nota (1991).
