Článek
Postavy princezen jsou pro režiséry tak trochu noční můrou. Při jejich obsazování totiž neplatí totéž, co třeba v kriminálkách: že když se herečka jednou osvědčila jako vyšetřovatelka, může ji v různých policejních týmech hrát prakticky donekonečna.
Představitelky princezen jsou naopak takříkajíc na jedno použití. Musejí být půvabné, jinak se na ně zvláštní požadavky nekladou. Nesmějí však mást diváka tím, že nedávno je měla zkonzumovat sedmihlavá saň, zatímco teď čekají na vysvobození ze spánku uprostřed přebujelého šípkového porostu. Navíc mají k dispozici poměrně těsné časové okno. Dvacetiletá princezna je na pováženou, ve třiceti už si většinou může sebepůvabnější herečka nechat o princeznovské roli jenom zdát.
Václav Vorlíček jako typický pohádkový režisér jich za svou kariéru „spotřeboval“ dost. Jak se trefil v případě tehdy sedmnáctileté studentky pražského Gymnázia Nad Štolou Marie Horákové (dnes Míkové, 66), které svěřil roli Růženky v pohádce Jak se budí princezny, si můžete ověřit 3. dubna, tedy na Velký pátek, ve 20.10 hodin. Nestárnoucí klasikou přispěje ke sváteční pohodě Televize Seznam.
Místo krve lak na nehty
Půvabná princezna Růženka má zlou, žárlivou tetu Melánii (Libuše Švormová, 90), matčinu (Milena Dvorská, †71) starší sestru. O krásku se uchází samolibý princ Jiří, do této role režisér obsadil oblíbeného představitele chuligánů Jana Krause (72), zamiluje se do ní ale i jeho mladší bratr Jaroslav (Jan Hrušínský, 70).
Princ musí překonat řadu protivenství, když se Růženka píchne do prstu, aby vzbudil ji i celé království. Nápomocný mu v tom je sluha Matěj v podání Vladimíra Menšíka (†58). Pro citlivější povahy budiž zdůrazněno, že krůpěj krve na Růženčině prstíku je ve skutečnosti kapka rudého laku na nehty.
Hrušínský s Krausem v době natáčení mimochodem přenesli rivalitu ze scénáře i do reality. Ať už to bylo jen z „hecu“, jak oba později zdůrazňovali, nebo doopravdy, faktem je, že Hrušínský kvůli tomu utrpěl vážný úraz a natáčení bylo ohroženo.
Dva princové na jedné římse
Oba byli ubytovaní ve stejném hotelu v Telči, na stejném patře, a mezi jejich pokoji bydlela Horáková. Ve stejnou chvíli se pokusili k ní do pokoje vlézt po římse, jenže ta se pod Hrušínským utrhla, on proletěl skleněnou tabulí okénka od restaurace, která byla přidružená k hotelu, a spadl mezi stoly.
Když se vrátil z nemocnice s nohou v sádře, v šatně podle webu Csfd.cz narazil na Růženčina filmového otce Jiřího Sováka, který jej uvítal slovy: „My jsme taky chlastali a padali, ale nikdy ne tak z vysoka…“. Horší než herecké vtípky byla ale natáčecí realita.
Hrušínský měl totiž se sádrou natáčet scénu, kdy jede na koni, spadne do rybníka a pak stojí po pás ve vodě. Řešením měl být igelitový pytel, do kterého si měl nejprve vlézt a pak teprve navléknout kostým, aby divák nic nepoznal. Jenomže ve vodě mu do pytle natekla voda a začala ho stahovat ke dnu. Filmaři si museli půjčit jeřáb, Jana na něj zavěsit a vytáhnout.
