Hromadný přípitek jí nestačil. Představitelka princezny se zlatou hvězdou si vynutila romantičtější závěr

Přeslazený scénář a špatné herecké výkony: Tak hodnotili doboví recenzenti v roce 1959, kdy měla premiéru, pohádku Princezna se zlatou hvězdou. Diváci nehodnotili, zato kupovali lístky do kina. Prodalo se jich ke třem milionům.

Další pohádková klasika, Pyšná princezna z roku 1952, se sice v návštěvnosti vyšplhala až k osmi milionům, začátek a konec 50. let se ale od sebe v mnoha ohledech lišily. Jeden z nich byl patrně nejdůležitější: V době uvedení Pyšné princezny ještě nevysílala televize.

Ta biografům začala postupně čím dál tvrději konkurovat. No řekněte – šli byste letos o Vánocích na princeznu Ladu radši do kina, nebo si ji pustíte pěkně v pohodlí svátečně vyzdobeného domova na Štědrý den ve 14.45 hodin na Televizi Seznam?

Opět se můžete setkat s dobrotivým, leč pro panování zcela nezpůsobilým vladařem v podání Františka Smolíka, nebo Kazisvětem šestým, z Boží vůle králem, mocným panovníkem a hlavou pomazanou, jak se tituloval herec Martin Růžek. A samozřejmě s princeznou Ladou přezdívanou Myší kožíšek.

Než se režijní koncepce ustálila na její představitelce, Marii Kyselkové, Martin Frič se docela zapotil. Nejdřív si totiž pro roli vybral Miriam Hynkovou, která za sebou už měla filmy jako například Černý prapor či Hry a sny. Jenže Československo tehdy zachvátila epidemie obrny, dnes už naštěstí skoro zapomenuté choroby s často fatálními následky. Miriam sice přežila, natáčecí vlak jí ale během komplikované léčby ujel.

Na pomyslném perónu zůstala i Eva Klepáčová, která byla už v té době známá coby Káča z pohádky Hrátky s čertem. Další perspektivní mladou krasavici, která se dostala do režisérova hledáčku, měl však v tom svém už předtím představitel krále ze sousedství Radovana v podání Josefa Zímy (†92). Oženil se s ní a přivedl ji do jiného stavu, což s postupujícím časem šlo stále hůř zamaskovat.

A tak se stalo, že roli získala manekýnka, která původně přišla na konkurz k pohádce coby taneční komparzistka. Kromě nezpochybnitelného půvabu bylo její hlavní předností, že otěhotněla až během natáčení a než by s jejím bříškem začaly mít kostymérky vážnější problém, padla poslední klapka.

Kromě těhotenských obtíží běžných v prvním trimestru si později stěžovala ještě na jeden zdravotní problém. Zlatou hvězdu, která z ní činila bytost vskutku výjimečnou, jí maskéři každý den lepili na čelo čímsi, co rozhodně nebylo řádně dermatologicky testováno. Měla z toho ještě dlouho poškozenou pleť. Když se jí pak narodil syn Ondřej, stáhla se do ústraní a slávu vyměnila za mateřství a péči o rodinu.

Později se živila všelijak. Pracovala z domu, vyráběla třeba figurky z plsti. A po dovršení důchodového věku si ještě přivydělávala jako vrátná na strahovských vysokoškolských kolejích, kde ji studenti a návštěvy poznávali i po letech.

„Souboj s králem Kazisvětem byl pikantní v tom, že jeho představitel Martin Růžek neměl nikdy žádnou zbraň v ruce a neuměl s mečem absolutně zacházet. Je zvláštní, že za svou kariéru v divadle a televizi se s tím nikdy nesetkal. Já měl šerm jako povinný předmět na divadelní fakultě,“ vzpomínal Josef Zíma (†92) pro Super.cz.

„Před soubojem mi řekl: Kolegáčku, jen opatrně, abychom si neublížili. Jenže když jsme začali bojovat, usekl mi podrážku. Ten jeho první výpad měl být na moje nohy a já měl vyskočit. Buď jsem vyskočil málo nebo on útočil výš,“ popisoval herec a zpěvák.

Marie Kyselková se svého úkolu zhostila na výbornou, a dokonce se nebála s režisérem debatovat o připravovaných scénách. Například ta závěrečná, kdy se princezna Lada s Radovanem políbí, byl její nápad. Původně měla pohádka končit hromadným přípitkem a nový královský pár měl společně pozvednout číše. Herečka si však vynutila, že posledním záběrem bude zamilovaná hubička. A tak se také stalo.

Filmoví šťouralové mimochodem přesto našli na výsledné podobě snímku chyby a nesrovnalosti. Schválně si všimněte třeba toho, že chůva (Jarmila Kurandová) princezně Ladě celý film vyká, ale v jedné větě jí tyká: „Tady máš jehlu, klubko s nití a pomoz mi jej dokončit.“

Literární předlohu sice obstarala už v 19. století Božena Němcová, o sto let později se ale jejím textem inspiroval básník, dramatik, filmař a skaut K. M. Walló. Napsal veršovanou divadelní hru pro děti, která měla premiéru v roce 1955 v pražském Divadle Jiřího Wolkera. Z ní vychází i filmový scénář.

Walló byl mimo jiné průkopníkem dabingu. Velmi populární je například jeho dabingový překlad českého znění sovětské pohádky Mrazík. Na jeho práci navázala také dcera Olga Walló, která se stala dabingovou režisérkou a překladatelkou.