Článek
Vznikla sice už před 73 lety, ale ani letos nesmí chybět ve vánočním televizním programu. Slavná filmová pohádka Pyšná princezna se vysílá na Štědrý den a oblíbená je stále i u mladší generace.
Představitelka princezny Krasomily Alena Vránová (93) se o roli ucházela, když byla teprve v prvním ročníku konzervatoře. Předtím přitom o herectví neuvažovala a chtěla se stát učitelkou. Nakonec ji ale herecký svět přeci jen zlákal. Když se dostavila na kamerovou zkoušku, vůbec nečekala, že by si ji režisér Bořivoj Zeman všiml.
Zaujala ho ale dnes už legendární hláškou, která v pohádce zazní. Na zkoušce jí na hlavu nasadili korunku princezny a do ruky dali míč. A reakce Vránové? Po slavném režisérovi míč hodila a povýšeně zvolala: „Hoď mi můj míč!“ A o roli Krasomily bylo jasno. Ze zákulisí se jen ozvalo: „To je ona!“ Slavnou hlášku z Pyšné princezny diváci dodnes milují. Vránová tehdy ještě netušila, že se stane nejslavnější českou pohádkovou princeznou.
U televizních diváků jí později konkurovala zejména Libuška Šafránková, ale ta přeci jen nebyla princeznou, ale Popelkou. Alena Vránová zářila i v dalších filmech. A to například v komediích Dovolená s Andělem (1952) a Hudba z Marsu (1955) či v pohádce Hrátky s čertem (1956). Princezna Krasomila v Pyšné princezně byla ale její osudovou rolí ještě kvůli jiné věci. Na natáčení se zamilovala do Vladimíra Ráže, tedy prince Miroslava.
Láska tak nevzplanula jenom mezi jejich pohádkovými postavami, ale i ve skutečném životě. Mělo to ale jeden podstatný háček. Ráž byl ženatý a měl malé dítě, vdaná byla i Vránová. Nakonec se ale rozvedli a vzali se. Manželství, ze kterého vzešla dcera Markéta (†55), bylo dlouho šťastné, ale nakonec skončilo také rozvodem kvůli Rážovým nevěrám.
Jejich talentovaná dcera, která uměla několik jazyků a úspěšně podnikala v cestovním ruchu, propadla později alkoholismu. Zemřela v roce 2013 poté, co jí selhaly všechny orgány. Ale zpět k Pyšné princezně, která Alenu Vránovou proslavila.
Zatímco herečka řešila trable v lásce, režisér Bořivoj Zeman musel pro změnu kličkovat v temném období 50. let. Barrandovská studia měla pod palcem komunistická garnitura a počátek 50. let se nesl ve znamení politických procesů a všudypřítomného strachu z StB.
Režisér tak musel pohádku natočit tak, aby odpovídala ideologickým požadavkům doby. V pohádce tak hrál hlavní roli pracující lid. A to včetně krále Miroslava, jenž byl zároveň zahradníkem a nebál se práce, kterou by představitel šlechty v jiné době těžko dělal.
Ruku k dílu ostatně přiložila i Krasomila. V „moderní pohádce“ také chyběly čáry a kouzla, soudruzi nakonec vzali na milost aspoň zpívající květinu. I přes dobové ústupky se ale pohádka natočila tak, že propaganda působí spíše neškodně a na její popularitě to není znát. I dnes ji na Štědrý den netrpělivě vyhlížejí tisíce diváků.
