Gérard Depardieu coby šéfkuchař okouzlil nejen dvorní dámu. Vatel opravdu žil a probodl se mečem

Luxus francouzského panovnického dvora za vlády Ludvíka XIV. a opulentní hostina, kterou pro něho chystá proslulý šéfkuchař. Romantické, velkolepě kostýmované drama, skvělí herci a nádavkem krásná klasická hudba od Ennia Morriconeho. Co z takové směsi vzejde? Parádní podívaná…

Píše se rok 1671, francouzský šlechtic Ludvík Bourbon, kníže z Condé, se topí v dluzích. Proto pozve na zámek Chantilly krále Ludvíka XIV. s celým versailleským dvorem, aby ho požádal o velení během vojenského tažení proti Holandsku. Osud svěří do rukou Françoise Vatela, svého vrchního šéfkuchaře. Ten připraví třídenní hostinu, na kterou panovník jen tak nezapomene.

Do hlavních rolí snímku Vatel z roku 2000, na němž spolupracovali filmaři z Francie, Velké Británie a Belgie, britský režisér Roland Joffé obsadil Gérarda Depardieua (77) a Umu Thurman (55). Americká herečka ztvárnila dvorní dámu Anne de Montausier, která Vatela okouzlí. Ten se stává sokem v lásce nejen králi (Julian Sands), ale i jeho důvěrníkovi, markýzi de Lauzun (Tim Roth).

Výpravný historický příběh, který právě za tuto stránku pojetí získal Césara, není jen krásnou podívanou zprostředkovávající dobu na dvoře Krále Slunce. Hlavní roli totiž hraje otázka, kde je mez, kdy podřizováním se autoritě ztrácí tvořivý člověk sebeúctu.

Na jedné straně mocný panovník, na druhé svobodomyslný kuchař, co odmítá být věcí, loutkou. Jak tenhle nerovný souboj pohrdavé, bezohledné zvůle a touhy po důstojnosti dopadne? O tom se přesvědčí diváci, pokud si v neděli 22. února ve 20.10 zapnou Televizi Seznam.

Prostředí králova dvora a charaktery popisuje film bez příkras. Mocenské a osobní postavení v panovnické hierarchii, prázdnotu té nabubřelé okázalosti se tvůrcům podařilo symbolicky shodit. Třeba jedním z posledních záběrů po hostině, kdy tajícím ledovým sochám odpadají části…

François Vatel skutečně žil (asi mezi roky 1631–1671), byl francouzský majordomus a jeden ze zakladatelů haute cuisine (gastronomie vysoké úrovně). Narodil se jako Fritz Karl Watel do chudé rodiny švýcarských přistěhovalců. Vyučil se kuchařem a pak jako cukrář a pořadatel hostin vstoupil do služeb ministra Nicolase Fouqueta, vrchního intendanta financí za vlády Ludvíka XIV.

Fouqueta však zbavili funkce a následně zatkli za zpronevěru, údajně spíš popudil krále okázalostí, s níž předváděl své bohatství. Po skandálu uprchl Vatel do Anglie, ale když byl ubezpečen, že mu nehrozí trest, vrátil se do Francie a pracoval na zámku Chantilly knížete z Condé.

Na památku Vatelova zdejšího působení pojmenovali šlehačku s vanilkovou příchutí jako crème chantilly. Vatela obdivovali pro fantazii při přípravě a podávání jídel i pro schopnosti organizátora. Dokonce měl právo nosit meč, což pro neurozeného člověka znamenalo velkou poctu.

V dubnu 1671 pozval Condé na svůj zámek krále, aby na něj udělal co nejlepší dojem. Jeho šéfkuchař naplánoval několikadenní slavnost pro tři tisíce osob. Protože se konala v době velikonočního půstu, podávali pouze pokrmy z ryb.

Jenže Vatel psychicky nezvládl náročnost přípravy, navíc trpěl obavami, že objednané suroviny nedorazí včas a trápilo ho také, zda budou stačit pro všechny hosty. A tak se v průběhu hostiny probodl vlastním mečem!

O jeho smrti informovala Marie de Sévigne ve svých dopisech dceři. Tato vzdělaná francouzská šlechtična přistupovala kriticky ke dvorskému způsobu života. Její literární tvorbu tvořily velmi podrobné a rozsáhlé dopisy dceři, které připomínaly deníky. V roce 1734 byla její sbírka vydána pod názvem Dopisy. Obsahuje kompletní korespondenci za třicet let od roku 1664.