Film Lovec a borec uzavřel éru legendárního dua Hill–Spencer. Před kamerou se sešli po devíti letech. A bohužel naposledy

Když se v roce 1994 objevil v kinech film Lovec a borec (v originále Botte di Natale, mezinárodně uváděný jako Troublemakers a v češtině také známý jako Blb a blbec nebo Průseráři), šlo o víc než jen další komediální western. Pro fanoušky to byl symbolický návrat i definitivní rozloučení. Terence Hill a Bud Spencer se před kamerou sešli po devítileté pauze – a naposledy.

Celkem spolu natočili osmnáct filmů a právě tento se stal tečkou za spoluprací jedné z nejúspěšnějších evropských hereckých dvojic druhé poloviny 20. století.

Dvojice, která od konce 60. let nově definovala podobu tzv. spaghetti westernu, už sice zestárla a jejich pověstné rány rozdávané otevřenou dlaní neměly stejnou dynamiku jako v časech Pravé a levé ruky ďábla, chemie mezi ovšem nimi zůstala. A právě na ní film staví. Můžete se jí nechat unášet v pondělí 23. února ve 20.10 hodin, kdy film odvysílá Televize Seznam.

Zásadní novinkou oproti jejich předchozím spolupracím bylo, že tentokrát zůstal projekt doslova „v rodině“. Režie se ujal sám Terence Hill (vlastním jménem Mario Girotti), který už měl s pohledem na plac z „rejžovské“ židle zkušenosti z 80. let.

Scénář napsal jeho syn Jess Hill a mezi producenty figuroval Giuseppe Pedersoli, syn Buda Spencera (který se vlastním jménem jmenoval Carlo Pedersoli). Šlo tedy o skutečný rodinný podnik, jaký v jejich filmografii neměl obdoby.

Natáčelo se převážně v americkém Novém Mexiku, mimo jiné na známých filmových lokacích Bonanza Creek Ranch nebo J. W. Eaves Movie Ranch, kde vznikala řada klasických westernů. Americké exteriéry měly dodat snímku autentičtější atmosféru než tradiční italské či španělské destinace využité v jejich starších filmech.

Děj sleduje dva znepřátelené bratry – rychlejšího Travise (Hill) a siláckého Mojžíše (Spencer), kteří se živí jako lovci lidí, na něž je vypsána odměna. Jejich životní dráhy se zkříží poté, co dostanou dopis od matky, která je zve domů na Vánoce. Součástí pozvání je i zmínka o tajemném pokladu. A protože informace o něm unikne i mimo okruh členů rodiny, rozjede se tradiční sled přestřelek, honiček a pěstních soubojů, jak je diváci od dua očekávají.

Vánoční rámec příběhu je mimochodem zajímavým posunem oproti jejich klasickým westernům. Film pracuje s motivem smíření a návratu domů, což mu dodává lehce melancholický tón – jako by si i samotní tvůrci uvědomovali, že uzavírají jednu kapitolu.

Hudbu složil Pino Donaggio, známý mimo jiné spoluprací s Brianem De Palmou, což filmu dodalo jinou hudební atmosféru, než na jakou byli fanoušci zvyklí u děl s hudbou Ennia Morriconeho. Jiná ovšem v tomto případě určitě neznamená horší!

Zajímavostí je, že comeback Spencera a Hilla měl původně vypadat jinak. Podle dobových informací a fanouškovských zdrojů byl ve hře projekt adaptace románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Hill měl ztvárnit rytíře snílka, Spencer jeho zemitějšího průvodce Sancha Panzu. Projekt se však nikdy nerealizoval – údajně kvůli odlišným představám a průtahům – a investice byly nakonec přesunuty právě na film Lovec a borec.

Kritické ohlasy byly spíše zdrženlivé. Film na rozdíl od jejich nejslavnějších titulů nepřinesl výrazný kasovní úspěch a na filmových databázích se pohybuje kolem průměrného hodnocení (ČSFD cca 60 %, Kinobox podobně). Přesto si mezi fanoušky uchoval zvláštní postavení. Mnozí jej vnímají jako důstojné rozloučení – nikoli triumfální návrat, ale laskavý epilog.

Když Bud Spencer v roce 2016 ve věku 86 let zemřel a Terence Hill (86) se postupně stáhl do ústraní, získal jejich poslední společný film ještě silnější symbolický rozměr. Je to připomínka doby, kdy evropské westerny dokázaly s nadhledem a humorem konkurovat hollywoodským produkcím – a kdy dvě rozdílné osobnosti vytvořily filmovou dvojici, kterou už se nikomu nepodařilo napodobit.