Věra Kubánková hrála Čechova i Hubače. Ve Třech sestrách excelovala, jako černoška pohořela

Natočit film a pak sledovat jeho cestu do trezoru místo k divákům patřívalo za časů socialismu k údělu tvůrců. Když bdělí dohlížitelé rozhodli, že dílo dostatečně nepodporuje budovatelské úsilí pracujícího lidu, nebo naopak glorifikuje západní způsob života, měli režiséři i herci smůlu.

Jak ale uvádí web csfd.cz, v roce 1974 nesměla jít do vysílání tehdejší Československé televize ani svrchovaně angažovaná inscenace z pera Jiřího Hubače. Jmenovala se Černá horečka, byla inspirovaná skutečnou postavou aktivisty George Jacksona a měla za úkol demonstrovat „předsudečnou nenávist bílých Američanů vůči černošským obyvatelům“.

Jenže pro role Afroameričanů nebyl k dispozici dostatek zahraničních studentů tmavé pleti s hereckým talentem. Pomohli tudíž maskéři, kteří udělali černochy z Milana Kláska, Ivana Vyskočila a Věry Kubánkové.

Herci to byli sice vynikající, jenže vypadali spíš umazaní od nezřízené konzumace čokolády. Schvalovací komise dílo navzdory nesporné angažovanosti pracujícímu lidu předložit nedoporučila. Dodnes je zájemci mohou zhlédnout jen v badatelně České televize.

Nepříjemné to bylo hlavně pro Věru Kubánkovou (†91). Ta měla za sebou různá divadelní angažmá, před kameru se však dostávala jen sporadicky.

Začínala v roce 1948 v Horáckém divadle v Jihlavě, následovala scéna Divadla pracujících v Gottwaldově (dnešní Zlín). Mezi výrazné herecké osobnosti se pak dostala v souboru Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze (dnešní Švandovo), významnou etapou její herecké dráhy pak bylo působení v Divadle Za branou pod vedením Otomara Krejči.

Vynikla především v Čechovových Třech sestrách, které měly přes 200 repríz a Divadlo Za branou s tímto představením slavilo velký úspěch také na zájezdech po celé Evropě.

Jako „kinoherečka“ začínala v roce 1959 ve studentském krátkometrážním snímku Hynka Bočana Návštěva, jejími prvními celovečerními snímky byly filmy Ledové moře volá (1961) a Labyrint srdce (1961). V její filmografii se ale vyskytují značné mezery. Vidět jsme ji mohli například ve filmu Causa králík z roku 1979 nebo Prodloužený čas (1984). V obou hrál hlavní roli Miloš Kopecký.

Mnohem výrazněji se prosadila ve starším věku, zejména v televizních seriálech jako Dobrá čtvrť, Hraběnky nebo Nemocnice na kraji města – nové osudy. V menších rolích babiček se po letech objevila také na filmovém plátně (Žiletky, 1993; Smradi, 2002; Hezké chvilky bez záruky, 2006). Překvapivou popularitu mezi mládeží získala jako osmdesátiletá (!) účinkováním v klipu Virtuální duet skupiny Tata Bojs.

Věra Kubánková se narodila 22. července 1924 v Košicích, kde tatínek sloužil jako důstojník Československé armády. Patřila ke generaci, která zažila první odtržení Slováků od Čechů na konci 30. let. Když pak vypukly protičeské nálady a vznikl fašistický Slovenský štát, rodina se usídlila v Hradci Králové, kde Věra začala studovat na gymnáziu.

Za války ale byla totálně nasazená v brněnské továrně na plynové masky a tehdy unikla smrti opravdu jenom o vlásek. „V té fabrice byla strašná otrava a ten den, kdy byl strašlivý nálet na Brno, nás s kamarádkou poslali na pobočku, která byla asi o tři ulice dál. Když to začalo, běžely jsme do krytu, na to se nedá zapomenout,“ vyprávěla ve svém posledním velkém rozhovoru pro Lidové noviny.

Po válce v ní zvítězila touha po divadle, pěstovaná od dětství, a nastoupila na brněnskou konzervatoř, kterou absolvovala v roce 1948.

„V šestnácti jsem začala chodit se svou první láskou Jiřím Šotolou, který se chystal na pražskou konzervatoř. Tak jsem šla taky, jeho vzali, ale mě ne, že prý nemám usazený hlas. Což byla úplná blbost. Pravda je, že jsem mluvila vysokým hláskem, ale od toho je právě škola, aby to změnila. Po herectví jsem ale moc toužila, tak jsem se, aniž by to rodiče věděli, přihlásila současně do Brna. Tam to bylo o čtrnáct dní později a vzali mě,“ prozradila.

Její další – a to úředně zdokumentovanou – láskou byl divadelní režisér a příležitostný herec Emil Kadeřávek. Vdala se ještě podruhé. Pamětníci se však dodnes přou o to, zda se zásluhou sňatku nestala spíš sbírkovým předmětem.

Jejím druhým manželem se totiž stal legendární rozhlasový režisér Karel Weinlich (†90). Podle většiny zdrojů byl v životě ženatý 11×, web idnes.cz však v jeho nekrologu z roku 2020 uvádí dokonce 12 sňatků. Jeho nejkratší manželství trvalo pouhých 14 dní, nejdelší pak dvacet let. V jednom případě si vzal podruhé bývalou manželku.

„Do padesáti jsem byl v postpubertě a nikým jsem si to nedal rozmluvit,“ prozradil Weinlich pro týdeník Sedmička s tím, že chlap se neotočí za ženou, protože je profesorkou astrobiologie, ale poněvadž nějak vypadá, a říká si, jak je zamilovaný. Všem svým ex včetně Kubánkové tím vlastně složil velkou poklonu.

Věra Kubánková si krátce před smrtí zahrála svou poslední roli, kořenářku v pohádce Řachanda. Zemřela před 10 roky, 13. dubna 2016, ve věku 91 let.