Článek
Odchod do důchodu představuje pro většinu aktivních lidí životní zlom a někdy i trauma. Vrhají se na činnosti, kterými se snaží zaplnit náhlou prázdnotu: cestují, kutí, zahradničí… Milada Ježková na to šla jinak – ve svých 55 letech se stala filmovou hvězdou.
Tehdy, v roce 1965, odcházely ženy do penze mezi 53. a 57. rokem života, to podle počtu dětí. Muži si museli počkat až do 60… Cestovat se tenkrát moc nedalo, bývalá soustružnice po nějakém kutění určitě netoužila a zahrádek bylo v Praze poskrovnu.
Když tedy potkala v tramvaji linky 10 dva mladé muže, kteří na ni nejdřív fascinovaně zírali, a pak jí dokonce začali vnucovat telefonní číslo s tím, že by pro ni měli roli ve filmu, jako slušně vychovaná žena je nejdřív poslala k šípku. Papírek s kontaktem si ale naštěstí nechala. Nějakou dobu pak o podivném setkání přemýšlela, zavolala, a bylo to: A Star Is Born.
Dvě hvězdy jednou ranou
Ti dva byli Ivan Passer (†86) a Jaroslav Papoušek (†66), pozdější slavní režiséři, kteří hledali zajímavé neherce pro kolegu, později ještě slavnějšího Miloše Formana (†86). Připravoval zrovna natáčení komedie Lásky jedné plavovlásky, která později získala nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, a oni se podíleli na scénáři.
Neherci byli tehdy v módě a do módy se celosvětově dostávala i takzvaná československá nová vlna, jejímiž se tihle tři stali posléze nejvýznamnějšími představiteli společně s Věrou Chytilovou a dalšími mladými tvůrci.
Matku mladíka jménem Milda, kterého měl hrát Vladimír Pucholt, tedy měli. Pak už zbývalo jen najít mu otce. Objevili ho zároveň s lokací, po které také pátrali. Hledali totiž vhodný byt pro scény u Mildových rodičů a kameraman Miroslav Ondříček je přivedl ke strýci a tetě své manželky do pražského Karlína. Když pak od nich filmaři pozdě v noci odcházeli v povznesené náladě, měli o roli otce naprosto jasno a zároveň se zrodila další budoucí neherecká hvězda: Josef Šebánek (†61).
To je ale pěkná půdička…
Filmy Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko a Ostře sledované vlaky patří do zlatého fondu naší i světové kinematografie, posledně jmenovaný si v roce 1968 vysloužil i Oscara za nejlepší cizojazyčný film, a ve všech se Milada Ježková objevila. Ale budiž – z dnešního pohledu je můžeme brát jako podívanou pro fajnšmekry, takže chtít, abyste si v souvislosti s nimi vybavili její tvář, by bylo trochu nefér.
Ale co třeba taková paní Jechová z Kulového blesku? „No to je ale pěkná půdička. Tohle jsem nečekala. Takovouhle pěknou půdičku. Čistá, ta se vám povedla, ta půdička, pane Knotek. Tedy to jsem sama ráda. Čisto je tu, to budu spokojená. Tady se mi to bude věšet!“
Jedna z nejslavnějších filmových hlášek přitom mohla snadno skončit na podlaze ve střižně. Podle scénáře totiž měl následovat záběr na Hradčany. Jenže tam hnízdil prezident republiky a zároveň vrchní komunista jménem Husák a jeho soudruzi se obávali, aby se ho ta reminiscence nějak nedotkla. Ladislav Smoljak a Zdeněk Podskalský, spolurežiséři filmu, vystřihli radši pražské panorama než Ježkovou… Legendární komedii o dvanáctinásobné směně bytů si můžete připomenout v České televizi v sobotu 28.6.na ČT1.
Žádná dotočná, žádný rozhovor
Důchodkyně se svérázným koníčkem si větších i docela maličkých rolí zahrála přes třicet. Ve filmu Vesničko má středisková dokonce nahradila jako představitelka Hrabětové Stellu Zázvorkovou. S tou už režisér Menzel sice natočil některé scény, kvůli dvouetapovému natáčení ale došlo k tomu, že paní Stella už nebyla pro druhou fázi k dispozici kvůli jiným závazkům. Roli tedy bylo třeba přeobsadit a scény přetočit.
Podle pamětníků se Ježková při natáčení chovala vždycky dost svérázně. Pokud ji někdo oslovil s něčím, co se netýkalo role, obvykle neodpověděla nebo si něco pro sebe zamumlala. Zvykla si sedávat někde v ústraní, trpělivě čekala, až na ni přijde řada, pak řekla skvěle svoji repliku, velmi často i na „první dobrou“ a zmizela. Na place se zásadně nezdržela, nikdy se nezúčastnila dotočné, nebyla na premiéře filmů, ve kterých hrála, odmítala fotografy i píšící novináře. Nikdy neposkytla žádný rozhovor.
O jejím soukromí a rodině se tak prakticky nic neví. Snad jen to, že měla dceru, která však s médii rovněž nekomunikuje. „Když jsem před lety pro pořad Úsměvy moderovaný Jaromírem Hanzlíkem vypátral dceru paní Ježkové a požádal ji o spolupráci, odmítla,“ svěřil se před lety v pořadu Top Star na TV Prima scenárista a dramaturg Václav Šašek.
Milada Ježková, která se narodila před 115 roky, 27. června 1910 v Praze na Smíchově, se před kamerou naposledy objevila ve snímku Antonyho šance. Psal se rok 1986, jí bylo 76 a rozhodla se, že si konečně užije důchodu. I když měla mnoho dalších nabídek, žádnou už nepřijala.
Neherečka, která se stala slavnější než mnoho profesionálů z oboru, zemřela 4. května 1994, pár dní před čtyřiaosmdesátými narozeninami.
