Hlavní obsah
Článek

Oslnivý jas jeho očí dokáže zastavit provoz na slavném bulváru Sunset Strip, aniž by herec musel hnout brvou. Muž, jehož stoprvní výročí narození si letos připomíná celý filmový svět, se stává živoucím paradoxem továrny na sny. Zatímco vrstevníci Paula Newmana (1925 – 2008) střídají milenky a propadají sebeklamu, on dává lekci všem proutníkům. Svým životem ukazuje, že v nablýskaném Hollywoodu dneška je tou skutečnou rebelií věrnost a tichá pokora vůči osudu.

Jeho cesta k nesmrtelnosti přitom nezačíná rychlým úspěchem. Původně sní o kariéře válečného pilota, ale lékařská prohlídka u něj odhalí barvoslepost, což mu dává definitivní sbohem s létáním. Po smrti otce se marně pokouší převzít vedení rodinného obchodu, což končí rychlým krachem. Teprve poté přesídluje na Yale a později do New Yorku, kde začíná zářit na Broadwayi. Přihlašuje se do Actors Studia a brzy na sebe upozorňuje jako boxer Rocky Graziano ve snímku Někdo tam nahoře mě má rád (1956). Newman se postupně mění v ikonu definující moderní herectví, aniž by ztrácel lidskou tvář. Odmítá škatulku „druhého Marlona Branda“ a raději riskuje kariéru v rolích, které narušují obraz bezchybného hrdiny.

Domácí steak poráží blesky fotoaparátů

Středobodem Paulova vesmíru se stává Joanne Woodward (* 1930), se kterou tvoří nerozlučnou dvojici dlouhých padesát let. Jejich vztah začíná při natáčení filmu Dlouhé horké léto (1958), kde exceluje jako obávaný žhář Ben Quick. Hollywoodští producenti marně čekají na skandální odhalení. Newman na dotazy dotěrných reportérů, jak odolává pokušení, odpovídá s odzbrojující upřímností: „Proč bych chodil ven na hamburger, když mám doma steak?“ Touto jedinou větou uctívá svou Joanne a dává najevo, že pro něj filmové aférky nic neznamenají.

Za touto loajalitou se však skrývají i stíny. Kvůli Joanne opouští svou první ženu Jackie Witte a tři malé děti, což ho doprovází celoživotními výčitkami. I v druhém manželství se objevují trhliny, zejména v podobě Paulovy záliby v alkoholu – jeho „tekutém chlebu“. Traduje se, že Joanne mu jednou v záchvatu vzteku zamyká dům a on musí přespat v autě na příjezdové cestě. Přesto jejich pouto zůstává nezlomné a Paul ji často obsazuje do svých režijních projektů, jako je uznávaný snímek Rachel, Rachel (1968).

Pravda o padesáti vajíčcích Frajera Luka

V šedesátých letech Newmanova kariéra nabírá neuvěřitelné obrátky. V adaptaci Kočka na rozpálené plechové střeše (1958) hraje manžela Elizabeth Taylor, alkoholika Bricka Pollitta, který svou bolest utápí v odpudivém chování. Jako problematický mladík Hud Bannon ve filmu Hud (1963) zase odmítá převzít ranč po svém otci. Vrcholem této éry je rok 1967 a vězeňské drama Frajer Luke (1967). Paul zde ztvárňuje nepoddajného vězně Lucase Jacksona, jenž pije krev dozorcům, aby potěšil své spoluvězně.

Legendární scénu s pojídáním padesáti vajec herec bytostně nesnáší. Aby tuto vaječnou smršť vůbec přežil, musí štáb používat filmařské triky – Newman jich reálně pozře jen několik, zbytek díky šikovnému střihu končí v koších pod stolem. Když se mu z jejich pachu začne dělat zle, rekvizitáři dokonce experimentují s kousky tuhého želé, které mají v detailu kamery strukturu podobnou uvařenému bílku.

Kulečník je jeho osudovou vášní

O dva roky později přichází kultovní western Butch Cassidy a Sundance Kid (1969), kde se po jeho boku objevuje Robert Redford. Jejich chemie definuje žánr „buddy movie“. Paul si natáčení užívá a odmítá kaskadéra i v nebezpečné scéně na kole. S Redfordem se později setkává znovu v hitu Podraz (1973), kde jako zkušený podvodník Henry Gondorff šije lest na mafiána. Žánrovou pestrost potvrzuje i jako architekt Doug Roberts, který zachraňuje lidi z hořícího mrakodrapu v katastrofickém snímku Skleněné peklo (1974).

Nesmrtelnost mu přináší i kulečníkové drama Biliárový král (1961). Jako kulečníkový virtuos „Rychlý Eddie“ Felson tráví týdny v zakouřených hernách, dokud neovládne tágo stejně mistrně jako herecké rejstříky. Snímek mu přináší nominaci na Oscara, ale na samotnou sošku si musí počkat. K roli se vrací až po čtvrt století ve filmu Martina Scorseseho Barva peněz (1986). Newman zde hraje již zkušeného kulečníkového mazáka, který učí mladého hazardního hráče v podání Toma Cruise. Přestože je za svůj výkon konečně oceněn, oscarovou sošku si osobně nevyzvedne: „Už jsem se na tyhle ceremoniály načekal dost. Teď už raději zůstanu doma a uvařím Joanne večeři.“

Rychlost jako forma terapie

Když Paul zrovna nestojí před kamerou, hledá únik v kokpitu závodních speciálů. Adrenalin na okruhu mu nahrazuje prázdnotu, kterou pociťuje ve světě předstírání. Jako padesátník šokuje sportovní svět, když končí druhý v náročném závodě 24 hodin Le Mans. Rychlá kola jsou pro něj formou úniku, zejména po roce 1978, kdy jeho život zasáhne nejkrutější rána. Jeho jediný syn Scott umírá v osmadvaceti na předávkování drogami a alkoholem.

Tato tragédie Paula navždy poznamenává a proměňuje v tichého truchlícího otce. Svému příteli tehdy přiznává: „Není nic horšího než pocit, že jste selhal jako rodič, zatímco vás svět oslavuje jako boha.“ Právě Scottova smrt stojí u zrodu jeho filantropického impéria. Zakládá síť táborů pro vážně nemocné děti a svou firmu na potraviny „Newman’s Own“ buduje s cílem věnovat veškerý zisk na charitu. Usilovně se také zasazuje o zastavení masivní výroby zbraní.

Skromnost vítězí nad slávou

I ve stáří, kdy exceluje v melodramatu Nejsem blázen (1994) nebo jako mafián John Rooney v gangsterce Road to Perdition (2002), si uchovává svůj břitký vtip a eleganci. Paul Newman neodchází jen jako herecký velikán s devíti nominacemi na Oscara, ale jako symbol integrity. Jeho odkazem nejsou jen desítky filmových rolí, ale především fakt, že i v prostředí plném falše lze zůstat věrný svým zásadám, rodině a lidskosti. Zůstává po něm prázdné místo, které se žádnému z dnešních idolů nedaří zaplnit stejnou kombinací charismatu a charakteru. O očích nemluvě.

11
fotek

Další články

Načítám