Článek
V podrobných verzích životopisů slavných se občas objevují pasáže, které na ně vrhají zajímavější světlo než školní učebnice. Výjimkou nejsou třeba tříčlenné domácnosti tvořené dotyčnou osobností a jejími dvěma partnerkami či partnery.
I pozdější národní umělec, básník Vítězslav Nezval, ve 30. letech 20. století sdílel domácnost nejen se svou manželkou, ale i s milenkou, což tehdy v kulturních kruzích vyvolávalo obdiv k jeho nekonvenčnímu životnímu stylu. Marie Motlová (†67) ale všechny trumfla.
K poslednímu odpočinku totiž po smrti spočinula nejen po boku svého druhého manžela, herce Karla Fridricha, který ji o 15 let přežil, ale i jeho další manželky. Tou byla největší kamarádka a kolegyně Antonie Hegerlíková (†89).
Když 26. srpna 1985 Motlová zemřela, ujala se urny s jejími ostatky. Později se provdala za vdovce a prožila s ním zbytek života. V závěti ustanovila, aby byli všichni tři uloženi do její rodinné hrobky v Praze – Ďáblicích. „Chtěla jsem své blízké mít u sebe, nechtěla jsem je opustit,“ prozradila paní Antonie před smrtí Blesku.
Další neherečka? Kdepak!
Marie Motlová (verzi s jedním T používala sama nejčastěji) je mnohdy považována za další neherečku, kterou filmaři náhodou objevili na ulici. Svádí k tomu hlavně její nezapomenutelná role babi Homolkové v legendární Papouškově sérii, kde vytvořila dvojici se skutečným „naturščikem“ Josefem Šebánkem. Bylo to tehdy – v 50 letech – skutečně její první filmování, jinak ale nic nemůže být vzdálenější pravdě než tato představa.
Když jí tehdy zavolali filmaři, měla za sebou téměř třicetiletou divadelní kariéru. Po takové době dávno nedoufala, že se někdy objeví před kamerou, a už vůbec ji nenapadlo, že půjde o začátek hvězdné dráhy. V dalších sedmnácti letech se objevila ve více než padesáti filmech a televizních inscenacích a také ve dvanácti seriálech.
Režisér na ni přitom původně vůbec nepomýšlel. Nabízela se Milada Ježková, která stejně jako Šebánek patřila mezi úspěšné neherce, kteří šli od 60. let z role do role. Ale Papoušek se ošíval. Stejný partnerský tandem se už objevil ve filmech Lásky jedné plavovlásky (1965) a Nejkrásnější věk (1968). Chtělo to nějakou neokoukanou tvář „ženy z lidu“. Zatímco se režisér drbal na hlavě, Helena Růžičková, další členka filmové famílie Homolkových, se začala potutelně usmívat. A poradila mu Motlovou.
Díky tomu si později zahrála i další zajímavé postavy, třeba svačinářku v Marečku, podejte mi pero!, starostlivou hospodyni primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města (seriál během prázdnin vysílá Česká televize každý čtvrtek a neděli na ČT1) nebo svéráznou výkupčí lahví v Ženě za pultem. Oblíbil si ji také režisér Petr Schulhoff. Ten pro ni našel uplatnění v komediích Zítra to roztočíme, drahoušku…! a Já už budu hodný, dědečku!.
Ze sesterny do Národního
„Táta s mámou si ze mě přáli mít hospodyňku s kupou dětí,“ vzpomínala Marie na dobu dospívání. Narodila se 1. května 1918 v Boru u Tachova a už jako malá sledovala své tetičky, které hrály ochotnické divadlo. V koutku duše snila, že se jednou postaví vedle nich, ale rodiče o tom nechtěli ani slyšet. A tak vystudovala zdravotnickou školu.
Nějaký čas skutečně pracovala jako sestra v nemocnici, pak ale přes nesouhlas rodiny odešla do Prahy, kde v roce 1943 absolvovala konzervatoř a v rychlém sledu vystřídala několik menších divadel. Po válce se společně s dalšími mladými herci Milošem Kopeckým, Milošem Nesvadbou a Lubou Skořepovou stala členkou nově vzniklého Studia Národního divadla. Po dvou letech soubor zanikl a Marie přešla přímo do hlavního souboru Zlaté kapličky, kde strávila příští dva roky.
Nelíbila se sobě ani mužům
Byla malá a korpulentní, sama sobě se při pohledu do zrcadla nelíbila. Při obsazování do rolí to ale byla vlastně výhoda, nikdy se o ně nemusela přetahovat s nejvyhlášenějšími krasavicemi, byla ušetřena nutnosti lísat se k režisérům. Jejímu sebevědomí to ale stejně neprospívalo.
Dlouho žila bez partnera. Pak se přeci jen vdala, manželství ale dlouho nevydrželo. Její první muž byl prý hrubián a navíc pijan. Brzy se rozvedli. Ve druhém svazku pak byla tím, kdo častěji a častěji sahal po lahvi, ona. Ani s Karlem Fridrichem totiž neměli děti a ji to čím dál víc trápilo.
„Bohužel pila, protože uvnitř byla nešťastná ze svého vzhledu. Zničilo jí to život. Jednou přišla opilá na představení do Národního divadla, a kvůli tomu ji vyhodili. Z venkova se díky talentu dostala do Národního, a když o místo v něm přišla, skončila zase ve venkovských divadlech,“ tvrdila Hegerlíková Blesku.
Pití nastartovala lékařská zpráva
Někteří historici ovšem považují verzi o vyhazovu kvůli alkoholu za nepravděpodobnou, v té době mu ještě natolik nepropadla. Důvodem mohly být spíš zdravotní nebo politické důvody, psal se rok 1950.
Pít podle všeho začala až poté, co utrpěla vážný úraz při automobilové nehodě, kdy lékaři konstatovali, že nikdy nebude moci mít děti, po kterých velice toužila. Společně s ostatními herci jela tehdy do prvomájového průvodu. Na korbě náklaďáku, jak bylo v té době běžné.
„Seděli jsme na korbě náklaďáku, který se vyboural. Všichni jsme spadli na dlažbu. Já jsem byla těhotná, takže jsem potratila. Od té doby jsem už děti mít nemohla,“ svěřila se na oslavě svých devadesátin super.cz s bolestným zážitkem tehdejší kolegyně Marie Motlové, herečka Luba Skořepová, která kvůli ztrátě miminka přišla později i o manžela.
Platila za kolegy, na chalupu jela taxíkem
Díky tomu, že se po padesátce konečně stala populární a začala inkasovat i zajímavé honoráře, dosyta si užívala, často po hospodách a vinárnách. Chodila i do divadelních barů, kde si mohla po představení poklábosit z kolegy. Když někdo neměl na útratu, zaplatila za něj účet, půjčovala těm, co si o to řekli a někdy peníze jen tak darovala. Ale vůbec neměla přehled o vlastních financích, co vydělala, brzy prošustrovala, často zcela nesmyslně. Když ji jednou bolely nohy, objednala si pro cestu z Prahy na šumavskou chalupu taxíka…
O svých příjmech a výdajích neměla moc dobrý přehled. Občas tedy peníze znenadání došly. Vždycky si ale nějak poradila. Traduje se například, že na černém trhu prodala svoji občanku za čtyřicet tisíc korun.
Kolovaly také fámy, že měla dva rodné listy, jeden s jejím rokem narození 1918, kde bylo uvedeno pravé jméno Mottlová a druhý o dva roky „mladší“ kde už byla zkrácená verze jen s jedním „t“ kterou používala. Měla je různě střídat podle toho, který se jí v ten daný moment víc hodil.
V posledních letech života trápily herečku bércové vředy, přesto až do posledního dechu natáčela. „Filmování mě stále baví, nedovedu si představit, že bych jen tak seděla a užívala si penze. Vždy se raduju, když pro mě mají nějakou roli. A že je maličká, mi vůbec nevadí,“ svěřovala se. Důchodu si však příliš neužila, zemřela před 40 roky, 26 srpna 1985, v sedmašedesáti letech.
