Článek
Na úvod jedna kvízová otázka: Víte, co znamená něco „zvojtit“? Ano, významově nejblíž je asi sloveso poplést. Ale víte také, jak tenhle výraz vznikl?
Na svědomí jej prý mají Voskovec s Werichem. Ti bavili diváky mimo jiné tím, že vyprávěli anekdoty s popletenou pointou. Prý jako herec Jaroslav Vojta (†81). Ani jeden z nich sice už není mezi námi, Vojta zemřel dokonce už před 55 roky – 20. dubna 1970 -, všichni ale občas „vojtíme“ dál.
On sám přitom legendu o své vypravěčské nedostatečnosti zkoušel opakovaně vyvrátit. Například v 60. letech v jednom z aprílových pořadů tehdejšího Československého rozhlasu nejenže ukázal prstem na oba slavné pomlouvače, ale odvyprávěl dokonce i jednu anekdotu, aby doložil, že s pointami problém nemá.
„V Hollywoodu sedí vedle sebe dvě herečky. ‚Vidíš támhle toho elegantního pána v rohu? Tak z toho jsem udělala milionáře,‘ povídá jedna. ‚Jak jsi to mohla dokázat?‘ opáčí druhá. ‚On byl předtím miliardář,‘ zní vysvětlení.“ Fór je to sice trochu obstarožní (a nepochybně byl už tehdy), pointu ale prokazatelně má. To musíte uznat.
Maminka zemřela, otec se zastřelil
Jaroslav Vojta se narodil 27. prosince 1888. Pocházel z rozvětvené herecké rodiny. Herci byli jeho rodiče, Alois a Amálie, sestra Hermína a bratr Adolf, této profesi se věnovala i jeho nevlastní matka Hana Vojtová a její sestry Otýlie Beníšková, Terezie Brzková a Marie Spurná.
Znamenalo to ale nejen genetické předurčení, ale také dětství v chudobě. Když maminka zemřela ještě dřív, než nastoupil do první třídy, otec svěřil synovu výchovu negramotné babičce, jejímž jediným zdrojem obživy byl ovocný sad. Z prodeje jablek ale moc peněz neměla, takže měl často hlad. Naučil se tedy krást na poli, pytlačit nebo chytat ryby načerno.
V sousedství ovšem bydlela matka jeho budoucího kolegy z Národního divadla Karla Högera, která jemu i sourozencům často nosila jídlo. S Karlem pak Jaroslava pojilo dlouholeté přátelství.
Také otec odešel předčasně. Onemocněl rakovinou, trpěl krutými bolestmi a nakonec vše vyřešil sebevraždou: zastřelil se.
Jeho první role byly němé
I kdybyste si Jaroslava Vojtu, zasloužilého a později i národního umělce, nevybavili v žádné jiné roli, určitě vám díky televiznímu zvyku reprízovat o všech možných i nemožných svátcích klasické pohádky naskočí jako loupežník Sarka Farka. Tohle jméno mimochodem pochází z maďarštiny („szarka farka“) a znamená „stračí ocas“.
Hrátky s čertem vznikly na motivy úspěšné divadelní hry Jana Drdy, tehdejší diváci převedení na filmové plátno velmi oceňovali. Ještě předtím, v roce 1954, dostalo představení i podobu rozhlasové hry. V té ovšem nemohl vyniknout Vojtův mužný půvab přioděný pouze noční košilí po nebožce ženě.
Zahrál si i v několika desítkách dalších filmů, ty první byly ještě němé. Vynikla v nich sice jeho impozantní postava, kvůli níž mu kolegové přezdívali „Obr Dobr“, diváci ale byli ochuzeni o jeho jedinečný hlas. Ten zazněl až později třeba v Mužích v offsidu, Našich furiantech nebo Cechu panen kutnohorských.
S diváky v kinech se rozloučil rolí starého hluchého rybáře Lebedy v detektivce Alibi na vodě (1965). Následovaly ale ještě role v televizních filmech a inscenacích, například Tchýně (1969), Večírek nebo Nejsem chmýrko na bodláku (obojí 1970).
Předtím se ale objevil třeba ve Vávrově historickém filmu Jan Žižka z roku 1955. Traduje se jedna „historka z natáčení“, která ale vůbec není veselá.
V jedné ze scén měl na dně vypuštěného rybníka pronásledovat křižáckého rytíře, úhlavního nepřítele husitů, a přetáhnout ho cepem přes záda. Udělal to přesně podle scénáře. Jenže jeho síla zavinila, že i když rekvizitáři obalili cep preventivně molitanem, představitel křižáka se nezhroutil v herecké kreaci, nýbrž doopravdy. Převezli jej do nemocnice, kde lékaři zjistili, že má poškozenou ledvinu. Vojta ho pak v nemocnici kajícně navštěvoval po celou dobu léčby.
Adoptoval dceru kamarádky
S manželkou Antonií vychovali dvě děti, syna Ivana a dceru Radanu. Vojtova dobrosrdečnost se projevila i v rodinném životě. Když při nehodě přišla o život jeho dobrá kamarádka, rozhodl se adoptovat její dceru Ruth.
Herec byl prakticky celý svůj život zdravý, jak se říká „jako řípa“. I v pokročilém věku měl navíc stále i dostatek pracovních příležitostí. V 80 letech dostal od režiséra Františka Filipa nabídku zahrát si postavu protestantského sedláka v připravovaném seriálu F. L. Věk. Velkou radost z toho měl Radoslav Brzobohatý vybraný do titulní role, protože s ním rád pracoval.
Na kostýmních zkouškách mu ale Vojta řekl, že se natáčení nedožije. Nešlo o to, že mu už táhlo na 82, varovný signál viděl jinde: Přestaly se mu totiž líbit ženy, z čehož usoudil, že to s ním jde z kopce. O dva týdny později skutečně zemřel. Svých 82. narozenin se už nedožil.
