Hvězdný moderátor hvězdného pořadu dožil v pečovatelském domě. Mohl být vojákem i lesníkem

Zkuste si představit veleúspěšný formát Naked Attraction, ale naruby. Nejenže se vybírající a vybraný/á nedovědí, jak jejich protějšek vypadá svlečený. Oni se většinu vysílacího času ani nezahlédnou.

Jmenovalo se to Pokus pro dva, vysílalo se na konci 60. let v Československé televizi a průvodci pořadem byli Olga Čuříková (†83) s Eduardem Hrubešem (†84). Tři potenciální nápadníci byli odděleni od neznámé dívky stěnou a mohli jí klást otázky. To samé se dělo v obráceném gardu, tedy v obsazení tři ženy a jeden muž.

Jeden mládenec třeba na otázku slečny, co by dělal, kdyby jeho tchán trval na pojmenování prvorozeného vnuka Pankrác, odpověděl, že by se ho pokusil přemluvit, aby se jmenoval raději Bonifác. Vybírající si na závěr z pánů nebo slečen označených jen 1, 2 a 3, zvolil/a nejsympatičtějšího soutěžícího a konečně se mohli také zahlédnout. Vítězové pořadu, vždy dva páry, poté získali rekreační seznamovací pobyt, připomíná web csfd.cz.

Podle Hrubeše žádný vztah neskončil svatbou. Zato brzy skončila sama soutěž. Televizní dramaturgie jí dopřála jen 10 dílů. Když se ovšem po letech objevil na obrazovkách pořad Tak neváhej a toč!, dočkal se neskutečných 453 dílů. I kdyby moderátor do té doby populární nebyl, tenhle fenomén všelidové zábavy z něj udělal skutečnou hvězdu.

Eduard Hrubeš ale nebyl moderátor odjakživa. Vystudoval na FAMU obor filmová a televizní publicistika a v roce 1967 začal pracovat v Československé televizi, kde se Saskií Burešovou uváděl čtrnáctideník pro vojáky Poštovní schránka.

Na začátku 70. let z televize odešel a začal moderovat mimo jiné vystoupení orchestrů Václava Hybše a Ladislava Štaidla. K tomu byl ale sám trumpetistou v dechovce Velkopopovická Kozlovka, kde se stal uměleckým šéfem, skládal písně, zpíval a hrál i na banjo.

V roce 1985 se do televize vrátil a moderoval Kavárničku dříve narozených a Hovory H ještě po dvaceti letech. Jeho Tak neváhej a toč! se vysílalo 10 let a v roce 1997 vyhrálo anketu TýTý jako Pořad roku.

Narodil se 27. prosince 1936 v Brně. Otec, také Eduard, byl roky operním barytonistou v brněnské Janáčkově opeře. Z prvorozeného syna chtěl mít diplomata, proto bazíroval především na jeho jazykovém vzdělání. Mimo jiné jej přihlásil na francouzské gymnázium.

Dlužno říci, že synek měl na jazyky opravdu talent. Když v roce 1946 jako desetiletý klučina vycestoval s Mezinárodním Červeným křížem na ozdravný pobyt do Švýcarska, stačil se tam naučit německy. Díky americkým filmům se naučil angličtinu, zvládl i latinu, mluvil však také polsky a rusky.

V roce 1955 byl přijat na Vojenskou technickou akademii Antonína Zápotockého v Brně, kterou mu ale lékaři zakázali. Přihlásil se tedy na lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, kterou po dvou letech opustil a absolvoval základní vojenskou službu. Založil tam hudební skupinu Vojenský polyekran. Po vojně se vrátil na lesnickou fakultu, tu ale opět po roce opustil a začal studovat na FAMU, vypočítává Wikipedia.

Při jedné ze školních filmových projekcí se tam seznámil se svou budoucí manželkou Blankou, později uznávanou kostýmní výtvarnicí. „Ona začala už na začátku plakat. Chytila mě za ruku a já už ji nepustil. Od té chvíle jsme se od sebe nehnuli,“ popisoval později. Vytvořili spolu šťastný pár, narodila se jim dcera Blanka a syn Eduard, stali se dědečkem a babičkou vnuček Adély a Emy a vnuka Jana.

Rodinná idyla skončila v roce 2012, kdy paní Blanka utrpěla mozkovou mrtvici, po které oslepla a ochrnula. „Blanka, která byla vždycky tak vitální, všude jí bylo plno, a teď bezmocně leží u boromejek. Už není naděje,“ povzdechl si tehdy moderátor v rozhovoru pro Blesk.

Jeho žena přitom brala svůj osud velmi statečně, nestěžovala si, dokonce nechtěla ani přiznat, že nevidí. Manžel ji navštěvoval v Domově svatého Karla Boromejského v pražských Řepích a s láskou o ni pečoval. „Pan Hrubeš nás svou péčí až dojímá. Chodí sem za manželkou dvakrát denně, mluví na ni a krmí ji,“ prozradili tehdy Blesku lidé z hospicu. „Takové muže aby dneska člověk pohledal! To je důkaz lásky. To, jak se chová, mluví za všechno,“ říkali o něm. Blanka Hrubešová zemřela v roce 2014.

„Já bych přál všem mužům, aby měli takový štěstí jako já,“ prohlásil Eduard ještě na manželčině pohřbu. Jako by tím ale svůj příděl vyčerpal. Poslední dny života strávil v pečovatelském domě. Přestával se orientovat v čase a prostoru. Zemřel před pěti lety, 22. srpna 2021, v 84 letech.