Fanoušci v ní viděli bohyni, ona trpěla: První hollywoodská hvězda, která se stala skutečnou princeznou

Slunce nad francouzskou Riviérou pálí do bílých zdí luxusního sídla, ale v srdci Rity Hayworth (1918 – 1987) vládne mrazivá prázdnota. Letos si připomeneme 80. výročí premiéry kultovního snímku Gilda (1946), který Ritu katapultuje mezi nesmrtelné hvězdy. Ale zároveň z ní udělá vězeňkyni její vlastní filmové masky.

„Muži se milují s Gildou, ale probouzejí se se mnou,“ říká herečka, která se v touze po úniku z hollywoodského kolotoče vrhá do náruče prince Aly Khana (1911 – 1960). Tato pohádka, jež začíná na francouzské Riviéře, se však rychle mění v noční můru.

Rita, první hollywoodská hvězda, která se stává skutečnou princeznou, brzy zjišťuje, že život po boku muslimského prince postrádá vřelost, po níž tak touží. Zatímco veřejnost v ní vidí nedosažitelnou bohyni, ona sama trpí v sociální i jazykové izolaci, neschopna porozumět světu francouzské smetánky. Ta se kolem ní neustále točí, zatímco ona sama si stále více připadá jako cizinec ve vlastním životě.

Princ Aly Khan není jen obyčejným aristokratem. Je to syn mocného Aga Khana III., dědičného imáma ismailitů, jehož vliv sahá hluboko do historie. Tato dynastie, odvozující svůj původ přímo od proroka Mohameda, vládne nikoliv v rámci jednoho státu, ale skrze rozsáhlou náboženskou komunitu rozprostřenou od Indie a Pákistánu až po Írán a východní Afriku. Jejich bohatství je legendární – Aga Khan III. je pověstný tím, že při jubilejních výročích dostává od věrných vyznavačů dary v podobě zlata či diamantů odpovídající přesné váze jeho vlastního těla. Aly je playboy v pravém slova smyslu – muž milující dostihy, rychlá auta a nejkrásnější ženy světa. A vždy připravený využít rodinné jmění ke splnění jakéhokoliv svého rozmaru.

Když se v roce 1948 na francouzské Riviéře poprvé setkávají, Rita v něm vidí únik z reality. Aly k ní přistupuje s úsměvem, který láme srdce, a elegancí, která jí bere dech. „Rito, vaše krása je pro mě výzvou, kterou nemohu přejít bez povšimnutí,“ šeptá jí do ucha na večírku plném šampaňského, zatímco kolem nich krouží fotografové. „Jste princezna, co bloudí ve špatném filmu. Pojďte se mnou, ukážu vám svět, kde slunce nezapadá,“ dodává neodolatelně.

Rita, oslněná princovým šarmem a příslibem života mimo dosah hollywoodských studiových bossů, netuší, že právě vchází do zlaté klece. Náboženské konvence a dynastické nároky zde vždy převáží nad osobním štěstím. Její herecký kolega, který je svědkem jejich prvního tance, poznamenává: „Dívá se na ni, jako by to byla nejvzácnější trofej do jeho sbírky, ne jako na ženu, kterou má milovat. Rita je pro něj jen dalším drahým šperkem, který chce vlastnit.“

Hollywoodská smetánka je v šoku. Když se zpráva o jejich sňatku rozletí, přátelé a kolegové jen nevěřícně kroutí hlavou. Její bývalý manžel Orson Welles, slavný filmový scenárista, herec a producent, jen suše poznamená: „Rita hledá v náručí prince bezpečí, které já jí nikdy nedám. Ale bojím se, že v tom orientálním labyrintu ztratí samu sebe. On ji miluje jako objekt, jako obraz na stěně, ne jako člověka, co pláče do polštáře.“

Samotná Rita však v tu chvíli věří v lásku. „Aly je jiný než všichni ti muži, co mě vidí jen jako Gildu,“ svěřuje se přítelkyni na tajném večírku. „Konečně nejsem jen filmová ikona, jsem žena, kterou někdo skutečně chce.“ Aly se zase směje pochybnostem svého okolí. „Co si myslí ostatní, je nepodstatné,“ říká svým společníkům na dostizích. „Hollywood je jenom papírová kulisa, Rita patří k mému dvoru, k mé tradici. Je to moje osobní vítězství nad tím strojeným světem.“

Rita Hayworth během své kariéry zazáří v mnoha snímcích, které definují její éru. Mezi její klíčová díla patří Dover Girl (1944), legendární Gilda (1946), Dáma ze Šanghaje (1947) či Affair in Trinidad (1952), za něž získává nominaci na Zlatý glóbus. Přestože je miláčkem publika, zlatá soška Oscara jí zůstává zapovězena.

Když po čase zjistí, že je princ jen dalším mužem, co miluje Gildu, nikoliv ji, je v šoku. Princ navíc pokračuje ve svém stylu plném večírků, zatímco Rita prožívá na luxusních sídlech hlubokou osamělost. Definitivní rozchod nastává v roce 1951, kdy je Aly veřejně přistižen v náručí herečky Joan Fontaine.

„Už toho bylo dost, nemůžu dál dýchat v tomhle zlatém vězení,“ šeptá si Rita, když sleduje novinové titulky o princi a jiné hvězdě. „Všechno, co jsem obětovala – kariéru, nezávislost – bylo jen pro iluzi. On mě nikdy nechtěl znát, chtěl jen vlastnit tu záři, kterou jsem na něj přenesla.“

Manželé spolu mají dceru Yasmin a během vyhroceného rozvodu princ tasí trumfy: „Dám ti milion dolarů, ale Yasmin bude vychovávána ve víře islámu,“ klade ultimátum. Rita, vychovaná jako katolička, peníze odmítá. „Moje dcera není obchodní artikl, o který se budeme přetahovat jako o věc!“ křičí v zákulisí rozvodového soudu. Aly jen chladně kontruje: „Nechápeš, co znamená být součástí mé rodiny, Rito. Ztrácíš šanci na věčnost, kterou ti moje jméno mohlo nabídnout. Jsi příliš obyčejná na to, abys pochopila cenu, kterou jsem ti nabídl.“ Aly se ze svých chyb nepoučí; ještě během manželství se zasnoubí s herečkou Gene Tierney, jeho otec však svatbu rázně zakáže.

Rozvodový spor se mění v nebezpečný thriller. Rita je přesvědčená, že rodina Aga Khana chce Yasmin unést do Orientu. Kvůli anonymním hrozbám smrti ukrývá dceru na tajném místě v okrese Westchester. „Nikdo se nesmí dozvědět, kde jsme, rozumíte? Jde o životy!“ instruuje chůvy. „Vědí, kam jít, mají peníze a moc, proti které nemám šanci,“ svěřuje se právníkovi, zatímco se třese strachy. Po oficiálním rozvodu v roce 1953 je herečka na dně, finančně zruinovaná, a musí se vrátit před kameru. Své dřívější postavení superhvězdy ale už nikdy nezíská.

Deset let po rozvodu, v roce 1963, je život Rity Hayworth v troskách. Její hvězda v Hollywoodu vyhasla, ačkoliv se ještě objevila ve filmech jako Oddělené stoly (1958) či Dolarová past (1965), kde její výkony kritici ocenili. Finanční dluhy a osobní tragédie ji však dohánějí na každém kroku. V roce 1960 ji zastihne zpráva o tragické smrti prince Alyho při autohavárii u Paříže. „Byl to otec mé dcery, nemůžu cítit nic jiného než smutek,“ konstatuje později, i když v hloubi duše možná cítí úlevu.

V polovině 60. let u ní propuknou první příznaky Alzheimerovy choroby, která byla tehdy neznámá a chybně interpretována jako alkoholismus. Její dcera Yasmin Aga Khan se stává její největší oporou a později uznávanou filantropkou.

Rita Hayworth tak v dějinách zůstává jako žena, která za cenu vlastního štěstí hledala lásku tam, kde byla od počátku jen krutá iluze, z níž se probouzela příliš dlouho a příliš bolestivě.