Článek
Lednička, kostka ledu a dva lidé v zajetí nekontrolované touhy. Když se v roce 1986 objevuje v kinech snímek 9 a 1/2 týdne, svět zůstává v šoku. Není to jen film o sexu, je to esteticky dokonalá studie posedlosti, měnící vnímání erotiky na stříbrném plátně.
Mickey Rourke a Kim Basinger definují vášeň, jenže za lesklými obrazy se skrývá brutální realita, psychický teror a slzy, jaké nikdo nemusí hrát.
Režisér v roli mučitele
Adrian Lyne není jen režisér, je to manipulátor. Pro dosažení naprosté autenticity a zlomení hlavní hrdinky volí metodu psychického teroru. Kim Basinger izoluje od zbytku štábu. Zakazuje jí mluvit s Mickeym Rourkem mimo záběry a systematicky ji ponižuje. Chce v jejích očích vidět skutečnou nejistotu, strach a závislost na partnerovi.
Lyne jde dokonce tak daleko, že členům štábu zakazuje s Kim navazovat oční kontakt nebo se na ni usmívat. Herečka se tak v neznámém prostředí New Yorku cítí naprosto opuštěná, přesně tak, jak to vyžaduje scénář pro postavu Elizabeth.
„Bylo to ponižující, děsivé a odporné,“ vzpomíná později Kim na natáčení probíhající v nepřetržitém stresu. Lyne ji záměrně dohání k hysterickému pláči, jen aby zachytil tu správnou emoci. Jedním z nejbrutálnějších triků je moment, kdy jí režisér podstrčí informaci, že Mickey Rourke měl nehodu a je v nemocnici, jen aby z ní vytáhl autentický záchvat úzkosti. Basinger se hroutí v šatně, zatímco režisér spokojeně sleduje, jak se jeho vize zrodu destruktivního vztahu naplňuje.
Mickey Rourke jako nebezpečné zrcadlo
Mickey Rourke v době své největší slávy ztělesňuje nebezpečné charisma. Je nepředvídatelný, drsný a v roli Johna naprosto přesvědčivý. Na pokyn režiséra se k Basinger chová chladně i v pauzách mezi scénami, čímž jen prohlubuje její izolaci. Kim tak ztrácí jakoukoli oporu a v jejím vztahu k Mickeymu se mísí skutečná přitažlivost s čirým odporem. Tato dynamika vytváří na plátně elektrizující napětí, které je však vykoupeno totálním vyčerpáním obou protagonistů.
Tlak na place graduje při natáčení intimních scén. Ty nejsou výsledkem pohody, ale naprostého odevzdání se osudu. „Nenáviděla jsem ho, nenáviděla jsem Adriana, nenáviděla jsem ten dům,“ popisuje herečka své pocity z brooklynského bytu, kde se většina děje odehrává. Prostředí je záměrně stísněné a nehostinné. Po skončení poslední klapky se Kim zapřísahá, že s Lyneem už nikdy nepromluví.
Mickey Rourke zase odchází s nálepkou herce, s nímž je k nepřežití, ale na plátně elektrizuje každým pohledem. Stává se sexy symbolem a ztělesněním nové, syrové maskulinity osmdesátých let – žádný uhlazený hrdina, ale rebel s jizvami na duši.
Cesta z propadáku na vrchol kultu
Zajímavé je, že americké publikum po premiéře film víceméně ignoruje. V USA jde o komerční propadák, kritici píší o „předraženém videoklipu“ a vadí jim chladná odtažitost příběhu. Evropa je však nadšená. Pařížské i londýnské kinosály praskají ve švech, film zde běží nepřetržitě několik let. Skutečný celosvětový boom ale nastává až s masovým rozšířením videokazet koncem osmdesátých let.
V soukromí obývacích pokojů se z 9 a 1/2 týdne stává kult. Lidé si pouštějí slavnou scénu u ledničky, doprovázenou hitem Joe Cockera You Can Leave Your Hat On, stále dokola. Estetika filmu, hra světla a stínu skrze žaluzie a syrová chemie mezi hlavními hrdiny inspirují módu, interiérový design i reklamu celé dekády. Film dokazuje, že erotika nemusí být vulgární, aby byla hluboce znepokojivá a vizuálně uhrančivá. Stává se biblí pro všechny budoucí tvůrce erotických dramat.
Bolest skrytá za krásou
Dnes se na tenhle snímek díváme jako na milník. Jen málokdo ale při pohledu na krásnou Kim Basinger tuší, že každá její slza na plátně je výsledkem týdnů psychického teroru a záměrného vyhladovění, které jí režisér nařídil, aby vypadala „křehce“. Adrian Lyne dosahuje svého – vytváří dílo, ve kterém vášeň skutečně bolí a zanechává jizvy. Kim se z natáčení léčí dlouhé měsíce a trvá roky, než je schopná o filmu mluvit bez třasu v hlase.
Příběh Johna a Elizabeth tak zůstává varováním před toxickou láskou. Ukazuje, jak tenká je hranice mezi vášní a totální destrukcí osobnosti. A to nejen před kamerou, ale i za ní. I po čtyřech dekádách je tenhle mrazivý výlet do hlubin sexuality stejně intenzivní jako v den své premiéry.





