Článek
Že byl Ladislav Chudík (†91) skvělým hercem, je holý fakt. Býval ale označován také za básníka, jehož hlas, noblesa a starost o mladou generaci zanechaly trvalou stopu v dějinách československého umění. Od jeho smrti uplynulo právě 10 let.
Zemřel 29. června 2015 ve věku 91 let v Bratislavě na zápal plic, poslední chvíle prožil obklopený rodinou. Jeho pohřeb se stal významnou kulturní událostí: Slovenské národní divadlo, kde působil už od roku 1944 (v letech 1963–66 i jako šéf činohry), bylo oděno do smutečního hávu a lidé se scházeli, aby mu vzdali poslední poctu.
Na prahu smrti se ale ocitl už mnohem dříve. Ve druhé polovině 70. let totiž zcela vážně uvažoval o sebevraždě. Příčinou bylo trápení s první manželkou Helenou. Vinou nádoru na mozku, o kterém dlouho nikdo nevěděl, se začala měnit její osobnost. A lépe nebylo ani po operaci, kterou později podstoupila.
Emigrace na čtyři měsíce
Chudík odešel od rodičů už v 11 letech, kdy ho otec poslal na studia do Kremnice. S rodiči se pak vídal jen zřídka, i proto jim nepřišli na svatbu. Byla to malá veselka, jen snoubenci a svědci. Brzy poté se však manželství začalo vinou Heleniny těžké nemoci hroutit. Chudíkovi začínalo peklo, které trvalo dlouhé roky.
„Po operaci žena přijala takové nebezpečné motto sama pro sebe: lidé, kteří jsou poznamenáni operací hlavy, nádoru, tak to jsou lidé invalidní. Od té doby se bála lidí, protože měla pocit, že se dívají na ni jako na bláznivou,“ popsal později v pořadu 13. komnata České televize.
Po sovětské okupaci v roce 1968 paní Chudíková kvůli tomuto strachu dokonce zorganizovala rychlou a zbrklou emigraci do Rakouska. S manželkou, svou i její matkou využil dočasně nestřežených hranic a 26. srpna se odstěhoval do Vídně. Krátce na to získal malou roli ve vídeňském divadle, kde pak dostal i smlouvu. Už o měsíc později za ním ale přijeli jeho studenti herectví s žádostí, aby se vrátil zpátky do vlasti. Po čtyřech měsících to i s rodinou udělal. Situace doma se však v ničem nelepšila.
„Bylo strašné, jak mi manželka nadávala, jakými slovy mě jmenovala,“ vzpomínal pro ČT Chudík. „Byl jsem pro ni lidský odpad. Ona jakoukoli situaci, kterou jsem chtěl zmírnit, pochopila proti sobě a vyrazila proti mně,“ popisoval a otevřeně přiznával, že v té době pomýšlel na sebevraždu.
Život mu zachránila kolegova smrt
Když mu bylo nejhůř, přišla z Prahy nabídka na natáčení seriálu Nemocnice na kraji města. Šanci mu přihrálo náhlé úmrtí Karla Högera (†67), který byl původně obsazen do role primáře Sovy a natočil už i některé scény.
Jeho seriálový syn, herec Ladislav Frej, ho pro Super.cz popsal jako „šlechtice“, Iva Janžurová (vrchní sestra Huňková) jej označila za „báječného herce“ i „velmi přátelského člověka“.
Chudíkovi práce doslova zachránila život, přestože později přiznal, že role ho tak zmáhala, že chtěl se seriálem skončit. Dokonce se u něj začaly projevovat první příznaky depresí. Populární psychiatr Miroslav Plzák mu nakonec řekl, že buď se jeho žena musí jít léčit, nebo on musí od ní odejít. Herec si vybral druhou cestu.
V roce 1982 si pak vzal Alenu Janoškovou, která stála po jeho boku až do konce života. I když rolí v dalších letech ztvárnil ještě mnoho a s nemenším mistrovstvím, především pro české diváky zůstal už napořád oním „věhlasným ortopedem“.
Výslech jako umění
Slováci měli možnost se s ním na přelomu let 1989 a 1990 krátce setkat i jako s politikem: Stal se jejich ministrem kultury. Brzy ale zjistil, že jej tahle práce nebaví stejně, jako kdysi studium slovenské a ruské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. To nedokončil, z ministerské funkce odstoupil. Bylo to mimochodem opět po čtyřech měsících… Pak se vrátil k herecké práci.
I díky tomu Ladislav Chudík zůstává symbolem herecké poctivosti, kultivovaného přístupu a lidské důstojnosti, ale i cti a skromnosti, stejně jako toho, čemu by se dalo vzletně říkat česko-slovenská vzájemnost.
Jeho pozitivní obraz neohrozila ani role bývalého estébáka vzpomínajícího nostalgicky na „výslech jako umění“ ve filmu Kawasakiho růže. V roce 2009 mu ji svěřil režisér Jan Hřebejk a 86letý Chudík za ni získal Českého lva. Pro iDnes.cz ji tehdy popsal jako nádhernou tečku za svým hereckým životem.
