Článek
Hannah Bevington (26) dokázala během několika let ušetřit více 2,8 milionu korun, a to i přesto, že její roční příjem se pohyboval kolem 560 000 korun. Mladá Britka teď otevřeně přiznává, že za tím stojí tři „naprosto ujeté“ šetřící metody, které jí pomohly vybudovat finanční jistotu. Aniž by se musela úplně vzdát hezkých věcí.
Kráska pochází z hrabství Warwickshire a na sociálních sítích má desítky tisíc sledujících. Sama o sobě říká, že byla vždy spořivá, ale zlom přišel před několika lety. „Mým cílem bylo ušetřit a investovat co nejvíc, ale zároveň si pořád užívat věci, které mám ráda,“ vysvětluje.
Jedním z jejích nejodvážnějších triků bylo nakupování dvou stejných kusů oblečení ve slevách. Pokud se jí například líbil top zlevněný o 50 procent, koupila rovnou dva. Jeden si nechala a druhý později prodala dál.
„Jakmile sleva skončila, lidé byli ochotní znovu kupovat za plnou cenu. Já ho prodala jen o deset nebo patnáct procent levněji, než byla původní cena,“ popisuje. Díky tomu si podle vlastních slov vlastně zaplatila ten kousek, který si nechala. „Holčičí matematika – byl zadarmo,“ směje se.
Druhé pravidlo bylo nekompromisní: Nikdy neplatit plnou cenu. Hannah tvrdí, že hlavně u běžných módních značek to nemá smysl. „Vždycky jsem nakupovala s tím, že věc jednou prodám. Když ji koupíš levně, můžeš ji později prodat dráž, než kolik tě stála,“ přiznává s tím, že to zní trochu šíleně, ale fungovalo to.
Třetí metoda spočívala v přísném oddělování peněz. Měla zvláštní „balíček“ jen na oblečení a dovolila si nakupovat nové kousky výhradně z peněz, které získala prodejem starých věcí. „Pokud jsem chtěla něco nového, musela jsem nejdřív něco prodat. Jinak jsem si nákup prostě nedovolila,“ říká pro What´s The Jam. Sama přiznává, že to byl i způsob, jak bojovat se závislostí na online nakupování.
I dnes si část těchto návyků drží. Postupně se ale místo honby za trendy zaměřila na kvalitní a nadčasové kousky. „Když něco nenosím, přijde mi to jako plýtvání. Raději to pošlu dál a koupím si něco, co vydrží roky,“ vysvětluje.
Její vztah k penězům má kořeny v dětství. Vyrůstala v rodině, kde byly finance častým zdrojem stresu. „Rodiče se snažili zajistit nám lepší život, ale peněz nebylo nazbyt. Už tehdy jsem si řekla, že tenhle pocit nejistoty nechci zažívat,“ říká. Od sedmnácti let proto držela výdaje na minimu. I když vydělávala v přepočtu kolem 370 000 korun ročně, dokázala si každý měsíc odkládat až 8 000 korun.
Dnes pracuje v marketingu a našetřené peníze pro ni znamenají hlavně svobodu a klid. „Chci mít možnost jednou pracovat méně, dát si pauzu nebo se rozhodovat bez stresu z peněz,“ říká. Část úspor může v budoucnu padnout na bydlení nebo svatbu, hlavním cílem je ale dlouhodobá finanční jistota.
Její rada pro ostatní je jednoduchá, ale vyžaduje disciplínu: nastavit si jasná pravidla, hlídat výdaje a platit nejdřív sobě. „I malé návyky, když je dodržujete dlouhodobě, dokážou obrovské věci,“ vzkazuje Hannah. A její bankovní účet je důkazem, že to nemusí být jen teorie.
