Článek
Vědkyně Pia Winberg z Austrálie se ocitla v situaci, která připomíná šílený hororový film. Ve staré továrně přestavěné na výzkumné centrum se jí zachytily vlasy do rotující hnací hřídele jednoho ze strojů a ona celá od krve a s vlastním skalpem v rukou musela ujít pro pomoc zhruba 200 metrů dlouhou cestu do laboratoře za kolegyní…
Vše se odehrálo v únoru 2019 v prostorách bývalé papírny v Novém Jižním Walesu, kde Pia pracovala na vývoji gelů z mořských řas určených k hojení tkání. V osudný den se pětapadesátiletá vědkyně pravděpodobně naklonila k podlaze, aby zvedla upadlý dílek stroje. V ten moment se její vlasy zachytily do vysokootáčkové hřídele. Následky byly fatální: stroj jí v jediném okamžiku skalpoval a oddělil vlasy i s kůží od lebky. To, co následovalo, je téměř neuvěřitelné. Navzdory masivní ztrátě krve žena neztratila vědomí a podařilo se jí vyprostit, sebrat svůj skalp a ujít s ním do 200 metrů vzdálené místnosti za kolegyní.
„Pamatuji si jen frustraci z toho, proč mám vlasy zamotané do stroje. Pak si ještě pamatuji své ruce od krve,“ vzpomíná Pia, která byla ale podle kolegyně v momentě, kdy dorazila k laboratoři, děsivě klidná, i když držela svůj vlastní skalp a telefon v klíně.
Při následné šestihodinové operaci se lékaři pokusili skalp přišít zpět, ale cévy byly příliš poškozené. Museli proto zvolit náhradní řešení, jímž byl štěp kůže odebraný ze stehna. Doktorka Winberg ovšem shodou okolností vyvíjela přípravek, který nakonec kvůli této děsivé nehodě úspěšně vyzkoušela sama na sobě. Pia začala ihned po sejmutí obvazů používat na ránu svůj vlastní produkt, tedy gel z mořských řas. Výsledek byl nad očekávání. Namísto jizev se kůže výborně hojila. „Bylo to až neuvěřitelné. Žádné stopy po štěpu, prostě jemná kůže,“ popisuje.
Následující rok podstoupila Pia dalších šest rekonstrukčních operací, při nichž lékaři postupně natahovali zbylou zdravou kůži pomocí speciálních expandérů. Dnes se Pia a její společnost zaměřují na to, jak mohou mořské glykany pomoci lidem s popáleninami a pacientům s chronickými ranami. Její osobní tragédie se tak stala hnacím motorem pro výzkum, který má potenciál pomoci tisícům dalších lidí.
