Článek
Třiadvacetiletá Charlie Balloqui z britského Portsmouthu dokáže nečekaně usnout téměř kdekoliv. Na záchodě, ve vaně, v práci, během cvičení, ale dokonce i na romantickém rande. Přestože ji náhlé záchvaty spánku mohou dostat do nebezpečných situací, okolí ji často považuje za línou nebo si myslí, že své potíže pouze předstírá.
Charlie totiž trpí narkolepsií, vážným onemocněním, kvůli kterému nedokáže ovládat náhlé usínání. „Usínám v nehtovém salonu, u zubaře, v hromadné dopravě, při cvičení, na prvních schůzkách, v restauracích i u pracovního stolu. Na záchodě dokážu prospat celé hodiny. Usnula jsem také v první řadě během divadelního představení nebo na nafukovacím lehátku v bazénu. Dokonce jsem usnula i při závěrečných školních zkouškách,“ popsala Charlie pro server Need To Know.
Náhlé usínání ji už několikrát vážně ohrozilo. Usnula například ve vaně nebo při vaření, kdy ji probudil až požární hlásič. Jindy prospala cestu autobusem až na konečnou, kde ji řidič začal urážet a označovat za línou a hloupou. „Byla jsem úplně otřesená, protože jsem vůbec nevěděla, kde jsem. Navíc jsme v autobuse zůstali jen my dva,“ vzpomíná.
První potíže se u Charlie objevily už ve dvanácti letech, kdy pravidelně usínala ve škole. Spolužáci ji obviňovali z předstírání a pochopení zpočátku nenašla ani u rodičů. Lékař tehdy její únavu přisuzoval běžným hormonálním změnám během dospívání.
„Bylo mi hrozně trapně. Připadala jsem si jako otravné dítě, které předstírá, že mu něco je. Skoro jsem měla pocit, že lékaře jen obtěžuji,“ přiznala mladá Britka. Správné diagnózy se dočkala až krátce před osmnáctými narozeninami, kdy jí lékaři po opakovaném naléhání matky potvrdili narkolepsii 1. typu.
Kromě neovladatelného usínání trpí také kataplexií, tedy náhlou ztrátou svalového napětí vyvolanou silnými emocemi. Při záchvatu se může zhroutit na zem, přestože zůstává při vědomí. „Když mi oznámili, že zemřel jeden z příbuzných, zhroutila jsem se na podlahu a nemohla se pohnout. Všechno jsem ale vnímala. Trvalo to několik minut,“ popsala. Před usnutím navíc někdy zažívá halucinace a vidí postavy, které ve skutečnosti neexistují. Kvůli svému zdravotnímu stavu také nesmí řídit auto.
Navzdory nemoci se Charlie snaží žít aktivně. Tři dny v týdnu vede taneční studio, kde jí zaměstnavatelé umožňují v případě potřeby si odpočinout, a ve zbývajícím čase chodí na konkurzy.
Velkou oporou je jí také pětadvacetiletý přítel Patrick, který si ještě před jejich prvním rande vyhledával informace o narkolepsii, aby věděl, jak jí pomoci. V minulosti Charlie užívala léky, které jí pomáhaly zůstat vzhůru, letos je však vysadila a podle svých slov se nyní snaží příznaky zvládat pomocí pohybu.
„Hodně mi pomáhá humor. Řídím se heslem, že když se člověk nebude smát, bude brečet. Nemoc mě vlastně donutila opustit práci za stolem a začít si plnit své sny. Takže jsem za ni svým způsobem i vděčná,“ dodala mladá žena.
