Článek
Osmdesátiletá Norma Edwards z Marylandu v USA se už třikrát setkala tváří v tvář se smrtí. A pokaždé byla poslána zpět mezi živé, a co víc, dva posmrtné zážitky si pamatuje a vypráví je. Vrátila se totiž prý proto, aby lidem na Zemi předala důležité poselství.
Normě šlo poprvé o život, když jí bylo okolo dvaceti. Šla po ulici a najednou zkolabovala. Aniž by to věděla, nosila v sobě mrtvý plod a kvůli komplikacím málem zemřela.
Zatímco lékaři bojovali o její život, Norma se dle svých slov vydala na cestu mimo naši galaxii. Šla za světlem a cítila jen radost, lásku a žádnou bolest ani strach.
„Uviděla jsem tři sloupce a na nich se promítal můj život jako v televizi. První ukazoval život, který pro mě byl naplánován, než jsem přišla na Zem, druhý promítal život, který jsem žila, a třetí život, který budu žít,“ popsala své zážitky pro NeedToKnow seniorka.
Poté, co jí život probleskl před očima, Norma prý spatřila a zažila další věci. Hovoří o řece plné známých duší, které náš svět opustily. O milované tetičce, která ji poslala zpět na Zem a prozradila, že život je věčný a smrt není konec.
Pak se Edwards probudila na pooperačním lůžku. V bolestech a zmatená, zostřily se jí smysly. Dle svých slov viděla ostatní osoby rentgenovým zrakem, dovnitř jejich těl, a když šla po chodbě, praskaly žárovky.
„Myslela jsem, že blázním, nikdo si to nedokázal vysvětlit,“ vzpomíná.
Druhý zážitek přišel v listopadu loňského roku. Jednoho rána měla srdeční zástavu. Norma věděla, co se děje, a než omdlela, zaurgovala manžela, aby zavolal sanitku.
Tentokrát se jí prý zjevil anděl, který Normu provázel a připomněl jí, že život je věčný a její čas na Zemi se ještě nenaplnil. Bylo jí řečeno, že splnila jen polovinu své mise.
Norma nyní pracuje v komunitách pro seniory, kterým nabízí útěchu a komfort. Především pak těm na pokraji skonu.
Norma přiznává, že se z prvního posmrtného zážitku vzpamatovávala dlouho. Truchlila nejen pro nenarozené dítě, ale také pro „boží“ světlo, které ji na druhém břehu naplnilo klidem a radostí. Léta si nepřála nic jiného než se na místo vrátit.
„Nebojím se smrti, protože není konečná. Naše duše nikdy nezemře. Lidem, s nimiž pracuji, říkám, ať jsou vděční za každý nádech. Život je největší boží dar. A až se náš čas naplní, opustíme pouze naše těla. Duše se vydají na další cestu. Jsme tu, abychom se učili, milovali a poučili. Není se čeho bát. Strach je jenom iluze,“ vzkázala na závěr.
