Článek
Na první pohled působí jako obyčejná studentka MBA ze Španělska, která natáčí videa o svém každodenním životě a šálcích matchy. Jenže Leonie von Ungern-Sternberg (29) sama tvrdí, že v rodině nosí příjmení, které je v dějinách spojováno s jedním z nejděsivějších válečníků minulého století. Je podle svých slov potomkem nechvalně proslulého Romana von Ungern-Sternberga, muže známého jako „Šílený baron“ nebo také „Bůh války“.
Narodila se v Německu, dnes žije ve Španělsku a studuje MBA se zaměřením na geopolitiku a mezinárodní obchod. Právě tam ji prý napadlo sdílet na TikToku krátké video, kde mezi řečí zmínila svůj rodokmen. Stalo se to 27. června. Nahrála klip, zavřela aplikaci a šla spát. Ráno se probudila a nestačila zírat – video mělo už 1,3 milionu zhlédnutí a komentáře se valily ze všech stran. „Bylo to surrealistické,“ přiznala pro What’s The Jam.
Ve videu otevřeně říká, že o příbuzenském vztahu věděla vždycky, ale až časem se začala více zajímat o temnější detaily. „Je to komplikované, samozřejmě,“ vysvětluje. „Být spojená s někým tak nechvalně známým znamená, že se pořád pohybuju mezi osobní zvědavostí, veřejným vnímáním a historickými nuancemi. Já jsem si svůj původ nevybrala, ale rozhodla jsem se ho prozkoumat. Možná tím otevřít i diskusi o tom, jak si historii pamatujeme. Nejsem tu, abych obhajovala minulost – chci se ptát, učit se a nabídnout osobní pohled na část historie, o které většina lidí nikdy neslyšela,“ tvrdí TikTokerka.
Roman von Ungern-Sternberg, přezdívaný „Šílený baron“, byl ruský vojenský velitel během občanské války a později samostatný válečník, který v roce 1921 vyhnal z Mongolska čínské síly, krátce tam vládl a proslul brutální krutostí, nenávistí ke komunismu a vírou ve svůj božský úděl. Na sociálních sítích to vyvolalo doslova bouři.
„Vidět potomka šíleného barona na TikToku je jako sen v horečce,“ napsal jeden uživatel. Další přidal: „Božínku, nikdy by mě nenapadlo, že na TikToku narazím na Sternbergova potomka.“ Nechyběly však ani drsné reakce: „Šílený baron byl vražedný šílenec. Kdo z něj dělá hrdinu, patří rovnou do cvokárny.“
Sama Leonie se k tomu staví s nadhledem. Když ji někteří sledující začali pobízet, aby „získala zpět mongolský trůn“, reagovala s úsměvem: „Vážně? Já jsem jen holka, co pije matchu.“ Přesto přiznává, že virální vlna ji přivedla k tomu, aby se do rodinné historie ponořila víc než kdy dřív – a to nejen do temných kapitol, ale i do těch hrdinských, na které je pyšná.
A tak dnes balancuje mezi dvěma světy – tím obyčejným, kde je studentkou s telefonem v ruce, a tím druhým, kde se jí připomíná komplikované dědictví s puncem krve i slávy. Sama tvrdí, že pokud už její jméno vyvolává takovou pozornost, chce ho využít k něčemu dobrému: „Když už se lidé zajímají, chci jim ukázat i ty příběhy z naší rodiny, které stojí za to slyšet – příběhy odvahy, pomoci a lidskosti,“ uzavírá s nadhledem.
