Článek
Pětatřicetiletá Megan Hawkins prošla vážnými zdravotními problémy, které zásadně ovlivnily život celé její rodiny. S manželem a třemi dětmi se později rozhodli pro radikální změnu – svůj dům pronajali a všech pět se přestěhovalo do malého bytu složeného z jednoho pokoje a obýváku s kuchyňským koutem. Neobvyklým krokem dnes ušetří téměř 20 tisíc korun měsíčně.
Megan lékaři v minulosti diagnostikovali arteriovenózní malformaci, tedy abnormální propojení cév v mozku. Operace jí zachránila život, po zákroku ale zůstala částečně ochrnutá na jednu polovinu těla a musela se znovu naučit chodit.
Náročné období se podepsalo také na rodinných financích. Megan a její manžel Emmet (37), který pracuje v pojišťovnictví, proto pronajali svůj dům a se třemi dětmi ve věku sedm, čtyři a jeden rok se přestěhovali do malého bytu v Severní Karolíně.
„Pronajmout náš dům a přestěhovat se do malého bytu mělo být dočasné řešení. Chtěli jsme tak žít jen jeden rok, abychom si finančně pomohli,“ popsala Megan. Nakonec tak žijí už téměř dva roky.
Rodina má méně věcí, méně uklízení a také nižší výdaje. „Uvolnilo nám to čas a energii na to, co je pro nás nejdůležitější – být spolu, chodit ven a vytvářet si vzpomínky,“ uvedla Megan, která tvrdí, že měsíčně díky změně bydlení ušetří kolem 700 liber, tedy téměř 20 tisíc korun.
Na malém prostoru museli využít prakticky každý centimetr. Děti spí v jediné ložnici na patrových postelích, která přes den slouží také jako Emmetova domácí kancelář. Manželé mají postel v obývacím pokoji. Přesto si netradiční bydlení pochvaluje. „Aby takový prostor fungoval, vyžaduje to kreativitu a flexibilitu. Není to dokonalé, ale funguje to. A ta blízkost nás spojila způsobem, který jsme vůbec nečekali,“ říká matka třech dětí.
Peníze navíc neodkládají bez konkrétního cíle. Už koupili pozemek, na kterém chtějí v budoucnu vybudovat rodinné bydlení. Podle ní jsou s novým životem spokojené i děti. „Připomnělo nám to, že děti nepotřebují více prostoru. Potřebují naši přítomnost, bezpečí a radost.“
Pět lidí na hromádce má ale i své nevýhody. „Být zavření doma se třemi energickými dětmi na malém prostoru prověří každý kousek vaší trpělivosti a kreativity,“ přiznala. Nejvíce jí překvapivě nechybí další pokoj, ale jídelní stůl. „Teď většinou jíme u kuchyňského pultu a často musí jeden z nás stát,“ směje se.
Megan nezastírá ani náročnější stránky jejich rozhodnutí. „Žít takhle není vždycky zalité sluncem. Může to být opravdu těžké. Některé dny je to vyloženě vyčerpávající. Malý prostor, velké emoce, napjatý rozpočet a nulové soukromí.“
Přesto svého rozhodnutí nelituje. „Dívat se, jak ostatní přecházejí k většímu, zatímco my zmenšujeme, je těžké. Ale zůstat navždy na jednom místě je ještě těžší,“ říká s tím, že tenhle životní styl nikdy nebyl jejich snem. „Je to oběť, kterou musíme přinést, abychom se k němu dostali,“ uzavřela.
