Článek
Hannah Robinson pracuje jako řidička nákladních vozidel (kategorie C+E) a v rámci rozvíjející se dopravní firmy, kterou pomáhala vybudovat od úplných základů, cestuje po celé Velké Británii i do zahraničí.
Ve dvaatřiceti je jednou z nejznámějších řidiček náklaďáků v North East a nikdy se nenechala odradit genderovými stereotypy.
„Už jako malá jsem z okna pozorovala popeláře a říkala mámě, že až vyrostu, budu taky popelářkou,“ uvedla pro What’s The Jam Hannah.
Její strýcové a bratranci jsou tiráci a dědeček býval řidičem autobusu, a tak jí láska k velkým vozům nejspíš koluje v krvi. Ovšem jako žena řidička se musela umět prosadit.
Při náročných manévrech jí muži často nabízeli pomoc, ale Hannah je vždy s díky odmítla s tím, že to zvládne. V rámci jedné z jejích prací například řídí vysokozdvižný vozík a pomáhá s manuální prací, která zahrnuje zvedání 230litrových barelů.
„Kvůli mé výšce mi chlapi často přibíhají na pomoc, ale rychle jim dokážu, že zbytečně. Oceňuji jejich ochotu, ale byla bych radši, kdyby mě nechali dělat mou práci a pomáhali jen, když si o pomoc řeknu,“ dodala Robinson.
Kolegové si jí ale vesměs váží. Diví se sice, jak holka jako Hannah může dělat takovou práci, ale nikdy se naživo nesetkala s hanlivými nebo posměšnými komentáři. Sociální sítě jsou ovšem jiný příběh.
Když na TikToku sdílela střípky ze svých pracovních dní, jiní mužští řidiči ji označili za zoufalku, která prahne po pozornosti. To Hannah ovšem nijak netrápí. Podobné reakce čekala, i když přiznává, že je smutné, že žijeme ve světě, kde je normální, aby si lidé online nadávali.
Hannah, která se dříve živila malováním na obličeje na dětských oslavách, si začala dělat řidičák kategorie C+E ve 21 letech. Trochu ji sice zklamalo, že ho neudělala napoprvé, ale nakonec uspěla.
Její kamarád v tu dobu zrovna zakládal vlastní dopravní firmu a Hannah mu s tím pomohla. Nejprve na to byli jen sami dva s jedním náklaďákem. O 10 let později mají nespočet zakázek pro místní společnosti a pracují na rafineriích ve Velké Británii, v Americe a v Kanadě.
Její pracovní dny se velmi liší. Jeden týden jezdí na krátké vzdálenosti v denních nebo nočních směnách a spí doma ve vlastní posteli. Další týden spí v kabině na odpočívadlech pro kamiony nebo cestuje do rafinerie. Tam pracuje týdny či měsíce a bydlí v hotelu nebo v ubytování pro dodavatele.
„Na mé práci je nejlepší, že vidím tolik nových a zajímavých míst. Dostala jsem se do nejmenších zákoutí Británie, kam bych se jinak nepodívala. Na svých cestách jsem potkala nejrůznější zajímavé lidi a ještě mi za to všechno platí. No nemilujte tu práci,“ libuje si Hannah.
Ta si prací, kterou nade vše miluje, vydělá přibližně 142 tisíc měsíčně. Její běžný pracovní den na rafinérii vypadá tak, že se po příchodu převlékne do pracovního oděvu a věnuje se samostatné činnosti v areálu. To může znamenat vše od zajišťování doprovodu nákladů až po posun návěsů. Občas pomáhá i s manuální prací.
Podle Hannah je těžké udržet se na cestách v kondici a přála by si, aby všechna odpočívadla nebo ubytování pro tiráky měla posilovny. Faktem ale zůstává, že po dvanáctihodinové šichtě se chce sama jen najíst a zalehnout.
Loni ovšem běžela maraton, a tak musela na cestách trénovat. Zaparkovala na noc v průmyslové zóně, nazula tenisky, nasadila sluchátka a vyběhla.
Kromě toho se také věnuje józe a hlídá si, aby jedla výživnou a vyváženou stravu. Až příliš mnoho jejích kolegů má podle ní zdravotní problémy kvůli nedostatku pohybu a nezdravému stravování. Hannah odmítá být jednou z nich.
