Článek
Osobní trenérka a maminka Emma McCaffrey (48) z britského Winchesteru zažila šok, když ji v raných čtyřiceti letech začalo trápit silné noční pocení, výpadky paměti, závratě a návaly horka. Příznaky byly natolik vyčerpávající, že musela omezit práci z 15 hodin týdně na pouhých 90 minut týdně. Nakonec zjistila, že její potíže nebyly tak vážné, jak se obávala.
Když se u Emmy objevily první potíže, vůbec ji nenapadlo, že by mohly souviset s menopauzou. Naopak se bála toho nejhoršího. „Měla jsem opravdu silné noční pocení a myslela jsem si, že mám rakovinu. Bylo to strašně znepokojivé,“ svěřila se.
Postupně se přidaly další problémy. „Pak přišla mozková mlha, zapomínání a záchvaty vzteku, kdy jsem měla mnohem menší trpělivost. Kvůli nedostatku estrogenu mě bolely klouby a dlouho jsem si myslela, že za to může příliš mnoho dřepů,“ popsala pro Need To Know.
Právě výpadky paměti začaly ovlivňovat její práci online fitness trenérky. „Uprostřed věty jsem přesně věděla, co chci říct, a najednou jsem zapomněla. A za nic na světě jsem si nemohla vzpomenout.“
Únava a psychické vyčerpání nakonec zašly tak daleko, že musela výrazně změnit svůj pracovní život. „Už tak mám spoustu věcí, na které musím myslet. Mají děti všechno? Není dneska nějaký školní tematický den? Mám vlastní podnikání. Ta mentální zátěž je obrovská a pak kvůli nedostatku estrogenu začnete všechno ztrácet z rukou,“ popsala.
„Musela jsem zkrátit pracovní dobu z patnácti hodin týdně na devadesát minut. Byla jsem unavená a bylo toho na mě moc.“ Dnes se snaží žít jinak a poslouchat své tělo. „Chci se o sebe starat, dopřát si to, co potřebuji, a dělat věci podle sebe a podle toho, jak se zrovna cítím,“ říká s tím, že ani v nejtěžších chvílích se nerozhodla své problémy před klientkami skrývat. Naopak.
„Je strašně důležité o tom mluvit. Menopauza má tolik příznaků a spousta žen vůbec netuší, že právě ona za nimi stojí. Nedokážou si ty symptomy spojit dohromady.“
Emma dnes užívá hormonální substituční léčbu a myslí si, že větší pochopení by měly projevit i firmy. „Zaměstnavatelé by se měli ptát, co ženy potřebují, zajímat se, jestli jsou v pořádku, a vytvořit prostředí, kde se o tom dá mluvit,“ dodává.
Podle ní totiž přichází společnost o obrovský potenciál. „Ženy ve čtyřiceti, padesáti i šedesáti letech mají pořád strašně moc co nabídnout. Mají zkušenosti, které nechcete z pracoviště ztratit.“
Na závěr má jasný vzkaz pro všechny, které procházejí podobným obdobím. „Povzbuzuji ženy, aby se zajímaly o to, co se s jejich tělem děje, zapisovaly si příznaky a nebály se jít k lékaři třeba s kamarádkou nebo partnerem. Proč bychom měly trpět? Už tak toho zvládáme tolik. Jde přece o kvalitu každého dne a o to, abychom si mohly užívat i ty malé radosti,“ uzavírá rázně.
