Článek
Verona Fogarty (29) z Norska měla v lásce dlouhodobě smůlu. Po dalším zklamání si řekla, že s muži končí. Nakonec ale potkala osudového partnera – jenže mezi nimi stály mříže. Dnes je vdaná za vězně a věří, že jejich příběh má šťastný konec.
Láska si ji našla tam, kde by ji čekal málokdo. Po nevydařených vztazích a zklamaném Valentýnu narazila na TikToku na možnost psát si s vězni, a právě tam poznala Justina Fogartyho (37). „Měl tetování na obou pažích. Měl stejné zájmy jako já – psaní, čtení a vaření,“ popsala. „Nikdy to nebylo mým záměrem, ale rychle jsem se bezhlavě zamilovala do zločince.“
Začátky nebyly jednoduché. „Psala jsem si s více lidmi, ale jeden z nich po mně chtěl jen peníze. Tak jsem toho nechala,“ přiznala. Justin si ji ale získal jinak. „Řekl mi, že mi pošle staré recepty své babičky, abych je mohla vyzkoušet.“ Zaujal ji i tím, že na sobě ve vězení pracuje. „Byl závislý. Udělal ozbrojenou loupež s falešnou zbraní. Ve vězení ale začal studovat, a to mě zaujalo,“ uvedla pro Need To Know.
Z dopisů se rychle staly každodenní telefonáty a Verona se nakonec rozhodla za Justinem odletět do USA. „Neřekla jsem to žádným přátelům, ale věděla jsem, že je to vážné,“ svěřila se. Když se poprvé viděli, bylo jasno. „Hned jsem ho objala,“ popsala.
Na konci návštěvy přišel další zlom. „Poslední den si klekl na koleno. Nedokázala jsem to ovládnout,“ řekla. Radost ale rychle vystřídala realita. „Došlo mi, že se další den zase rozloučíme.“
Okolí její vztah nepřijalo. „Snažila jsem se to vysvětlit, ale bylo to marné. Někteří příbuzní mě soudili, takže jsem se od nich distancovala,“ říká kráska, která si stojí za svým. „Je mi to jedno. Věděla jsem, že je to ten pravý.“ Důkazem jsou i tetování, která si nechali společně udělat. „Mám jeho jméno na noze a on moje na prsteníčku,“ dodává.
Svatba přišla rychle – přímo ve vězení. Justin, který si odpykává třináctiletý trest, zařídil obřad v návštěvní místnosti. Verona mezitím navázala vztah i s jeho rodinou a dnes vyhlíží jeho propuštění.
Kritiku si nepřipouští. „Je mi jedno, když si lidé myslí, že jsem nezodpovědná. Věřím, že se každý může změnit a zaslouží si druhou šanci.“
Z obyčejného dopisování se tak stala velká láska. „Nikdy by mě nenapadlo, že mezi námi vznikne něco romantického. Bylo to zvláštně uklidňující. Nevnímám ho jako spoluvězně. Je to moje spřízněná duše,“ uzavírá s úsměvem.
