Článek
Nemá vlastní byt, neplatí nájem ani hypotéku, a přesto žije v centru Londýna, Paříži nebo Maroku. Britka Emma Truscott (38) si už před více než třemi lety vybrala netradiční cestu – stala se hlídačkou domů a bytů. Lidem se stará o jejich domácnosti v době, kdy jsou pryč, často i o jejich mazlíčky, a na oplátku bydlí úplně zdarma. Díky tomu ročně ušetří zhruba 350 tisíc korun a peníze místo účtů utrácí za cestování, zážitky a dobré jídlo.
Emma aktuálně pobývá v Londýně, ale za poslední roky procestovala Velkou Británii i velkou část Evropy, aniž by za ubytování platila klasický nájem. Právě absence vysokých měsíčních výdajů jí podle jejích slov dává svobodu žít úplně jinak než většina lidí.
„Většinu svých výdajů utrácím za zábavu, ne za nutné věci,“ říká Emma, která pracuje jako freelance cestovatelská novinářka a virtuální asistentka. „Můžu si dovolit chodit často do restaurací, nakupovat v dražších obchodech a zajít si na koncerty nebo akce, které jsou pro spoustu lidí jen občasným luxusem.“
Jen za jídlo v restauracích dá měsíčně v průměru 5 700 korun. Přesto má její rozpočet k ideálu daleko blíž než u běžného nájemníka. Za všechny měsíční účty, kam spadá telefon a cloudové úložiště, zaplatí zhruba 650 korun. Náklady na bydlení se u ní pohybují okolo 2 500 korun měsíčně, a to jen výjimečně, když se termíny hlídání domů zrovna nepotkají a musí řešit krátkodobé přespání jinde.
Za potraviny utratí přibližně 5 500 korun, přičemž se nijak neomezuje a často sahá i po luxusnějších produktech. Na zábavu, festivaly a zážitky jde zhruba 1 800 korun. Největší položkou mimo jídlo jsou pochopitelně cesty – za letenky a přesuny dá měsíčně přibližně 4 300 korun.
K hlídání domů se dostala náhodou v létě 2022 během pobytu v Londýně. Tehdy si uvědomila, že může bydlet v cizích domech zdarma výměnou za základní péči o domácnost – zalévání květin, vynášení koše nebo hlídání zvířat. Z krátkého experimentu se rychle stal životní styl.
„Největší výhoda je, že žiju jako místní. V běžných čtvrtích, kam se jako turista vůbec nedostaneš. Vidím místa, o kterých jsem dřív neměla ani tušení, a za ubytování neplatím nic,“ vysvětluje pro What’s The Jam.
Podle ní navíc nejde o žádné vyčerpávající cestování s batohem na zádech. „Bydlíš v normálním domě, máš pohodlí, můžeš si udělat velký nákup a vybalit si věci. Ano, jednou za měsíc se většinou přesouvám, ale to je malá daň.“
Emma si nemyslí, že by byl tento styl života pro každého, sama v něm ale žádné minusy nevidí. „Momentálně nevidím žádnou výhodu v tom zůstat na jednom místě a většinu peněz dát za účty. Díky tomu, že nemám vysoké měsíční výdaje, si můžu dovolit dělat práci, která mě opravdu baví, pracovat méně hodin a víc riskovat.“
Do budoucna má jasno i ve snech. Ráda by část ušetřených peněz využila na delší cesty mimo hlídání domů, láká ji měsíc na Srí Lance a také návrat k cestě po Jižní Americe, kterou musela zrušit kvůli pandemii. A kdyby to šlo, klidně by tímto způsobem žila celý život. „Možná budu mít štěstí a i v sedmdesáti budu pořád hlídat domy. To by byl život,“ uzavírá s úsměvem.
