Článek
O finančním sebevědomí tohoto státu docela dobře vypovídá současná příhoda: někdo vyhrál v loterii hodně příjemnou sumičku 2,9 miliardy korun. Eráru ale musí z výhry odvést daň 437 milionů.
Státu by přece mělo stačit, když mu daně platí provozovatel loterie. Abychom byli spravedliví: jinde to tak rovněž mají. Pak jsou ale země, kde si šťastlivec může užít celou výhru.
Ačkoli výherci skoro tří miliard blahopřejeme a jsme rádi, že nemusí při návštěvě knajpy přemýšlet, jestli si dá lanýže nebo smažák, jeho štěstí nám připomnělo další záležitost.
Česko má v oblasti hazardu příšerně nastavenou legislativu. Když s nástupem ANO do vlády před lety začalo tažení proti hazardním aktivitám, nejdříve se naši politici inspirovali hlavně Dánskem. Do věci promlouvali také zástupci neziskovek a lidovci. V jednom pytli plném ďábla skončilo úplně všechno: loterie, hrací automaty, ruleta, poker i kurzové sázky.
Dnes situace vypadá tak, že lidé musí danit už výhry nad 50 tisíc korun; tohle jde za Zbyňkem Stanjurou, který zpřísnil původní limity, zavedené Alenou Schillerovou.
Provozovatelé hazardu navíc mají – v porovnání s Evropou – vysoko nastavené daně jako právnické osoby. Aby si kompenzovali zvýšené odvody eráru, vypouštějí agresivní reklamu na největší hnus, co může být: on-line výherní automaty.
Považte, i tohle téma čeští politici dokázali úplně zvorat. Až vyhraju v loterii tři miliardy a zaplatím daň z výhry, mizím navždy pryč.