Článek
Až 250 milionů korun může činit pokuta za nesplněnou povinnost – registraci u Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Tohle přitom musejí udělat nejen úřady, ale taky některé firmy, dokonce i živnostníci. Nařizuje to nový zákon o kybernetické bezpečnosti.
Kyberbezpečnost je samozřejmě moc důležitá věc a měla by být brána vážně. Proč ale stát opět přichází s takto drakonickými pokutami? Jasně, čtvrtmiliardová pokuta je extrém, který by byl použit snad jen při nejkrajnějším šlendriánu, ale od její výše se logicky odvíjejí i další sankce směrem dolů. „Nebojte se, pokuta nebude 250 milionů, bude to jenom 20 mega. To dáte!“ Zákon je zákon, přičemž nelze spoléhat na lidsky rozumný pardon.
NÚKIB naštěstí zatím postupuje moudře a spoléhá, že si každý subjekt – včetně zmíněných malých firem a živnostníčků – sám udělá jakýsi vnitřní audit, jestli se rovněž musí registrovat. Za čas ale nepochybně přituhne, skončí doba hájení.
Nedávno zde v jiné glose zaznělo, jak je možné, že politikovi, který něco „zapomene“ uvést do majetkového přiznání, hrozí legrační pokuta nejvýše 50 tisíc korun. Ano, jistě je rozdíl mezi něčím tak strategickým, jako je kyberbezpečnost, a podvůdkem nebo nepozorností politika. Systémový nepoměr mezi sankcemi pro daňové poplatníky a volené zástupce je ale přesto obludný. Platí to rovněž v jiných případech.
Takže shrnuto: Platíme si z daní politiky, kteří nám napařují stále nové povinnosti (mnohdy iniciativně přísnější než příslušné evropské nařízení), přičemž nám za jakékoli opomenutí hrozí pokuty v takové výši, že si můžeme vybrat leda tak mezi odstěhováním na jiné místo planety nebo na druhý břeh.
Na sebe je ale vrchnost mírňoučká jako letní vánek. V tomhle jedou „Babišové“ a „Fialové“ společně, v postoji k občanovi jako k nesvéprávné dojné krávě si dokonale rozumí.
