Článek
Tanečky kolem financování veřejnoprávních médií vstoupily do finální fáze. Emoce planou, mladý lidovec Franta Talíř, který se kromě politiky asi ničím jiným nikdy neživil, chce jít dokonce na barikády.
Andrej Babiš zvolil klasickou rozdrolovací taktiku: kudy chodí, chválí ředitele České televize Hynka Chudárka za konstruktivní přístup; proti tomu nenechá suchou nit na říďovi Českého rozhlasu. René Zavoral hájí „rádio“ před nájezdníky jako rozzuřená lvice své děti.
Viděno čistě touto optikou, ČT si vlastně – na rozdíl od ČRo – nějakou nezávislost ani nezaslouží. Chudárek už ohnul hřbet, aby si zachoval dobře placený flek. Jeho redaktoři a moderátoři jsou najednou natolik vyvážení, že týpkům typu Okamury v přímém přenosu podkuřují dotazy proti fungování své instituce. Čest výjimkám, které se k něčemu tak nedůstojnému nesnižují.
K celému tomuhle panoptiku nemuselo vůbec dojít, kdyby vládu vedl manažer, nikoli mikromanažer. Pak by to probíhalo následovně: brutálně důkladný audit hospodaření, revize poplatků (zejména pro firmy – podnikatelé mají honičku, jak uživit nejen sebe, ale taky tento nenažraný stát; na telku v práci fakt nekoukají), zpracování variant dalšího fungování veřejnoprávních médií včetně programové skladby. Nakonec by z toho možná vyšlo najevo, že stačí šetřit a není nutné se v ničem dalším hrabat.
Politici si v současnosti oblíbili slovo „doručit“. Myslí tím, že voličům dobře prodali nějakou svoji ideu. Použití populárního výrazu v kauze financování ČT a ČRo? Doručili jsme vám takový bordel, že se bojte, až dojde na ještě důležitější věci.