Článek
Zahrada Čech v Litoměřicích patří vedle Země živitelky v Budějkách mezi ryzí symboly tuzemského sepětí lidí s venkovem, s čímž nic neudělá ani Turek s tím svým yperitem. Zatímco Živitelka je však spíše strategická (jíst se musí), Zahrada reprezentuje „zájmy národa“. Každý rok si tam totiž dávají dostaveníčko zahrádkáři a kutilové – jde o zajímavý společenský mix.
Andrej Babiš (72) tohle všechno samozřejmě ví, a proto si zajel do Litoměřic na výstaviště pořádně populisticky zařádit. Z pódia k tomu zpíval zpěvák oblíbený v normalizačních dobách a u mnoha lidí i dnes: Michal David. Andrej se vlnil mezi publikem a doslova se rochnil v koupeli přízně. Nikdo mu nepřipomínal pletky s estébáky, dotačními pravidly a špatnými mravy. Naopak, lidé lačnili po společné fotce.
Alena Schillerová musí závidět. Tenhle majstrštyk jen tak nepřekoná. Možná by měla oprášit hranolku nebo něco podobně neuvěřitelného. Co takhle kroketu? Dobře osmažená kulička je určitě lepší než hranatá konkurentka, která hlavně ve fastfoodech často chutná jako mastná guma.
Potlesk pro Davida
Autor těchto řádků naštěstí přišel do přímého styku s Andrejem Babišem a Michalem Davidem pouze jednou – a zvlášť. O prvním setkání nemá význam podrobněji mluvit; vždyť Andy byl tenkrát jenom začínajícím politikem. Setkání s Davidem bylo mnohem zajímavější.
Neděle 22. února 1998, brzy ráno, finále hokejového turnaje na olympiádě v Naganu. O nějakých 150 let mladší autor si vychutnává na Staroměstském náměstí vítězství nad Rusy 1:0. Náhle se však dá do pohybu dav a hrne se k velkoplošné obrazovce. David, který na začátku zápasu zpíval českou hymnu, se vrhne kupředu a začne ji pět znovu. Dav se zastaví, kolébá se, zpívá, přičemž před obrazovku mezitím naběhne početná skupina pořadatelů a zařízení ochrání vlastními těly.
Davidovy písničky si nechám pustit jen při mučení, ale interpreta musím za někdejší pohotovost opravdu pochválit. O Babišovi nemůžu říct dobrého vůbec nic.