Článek
Neobvyklý talent spláchnout do kanálu dosavadní opoziční práci projevila ODS, která nyní ústy Martina Kupky hlásí: „Ruším, co chtěla Eva Decroix zrušit!“ Volič občanských demokratů tak v přímém přenosu vidí něco, z čeho asi nemá úplně radost. Místo jednotné sebevědomé strany se mu nabízí pytel blech, v němž si asi každý může vykládat do médií, co ho zrovna napadne.
Řeč je o takzvaném dětském certifikátu. Ten, jak známo, má od 1. ledna příštího roku zabránit tomu, aby pachatelé závažných trestných činů – zejména sexuálních a na dětech – mohli pracovat s dětmi ve školách, kroužcích, na táborech a podobně. Délka zákazu? Dvacet až sto let. Decroix chtěla revizi v tom smyslu, aby napraveným padouchům mohl být udělen po nějakém čase pardon.
Ve veřejném prostoru se po slovech exministryně strhla mela a ODS ze záměru ústy předsedy strany Kupky vycouvala. Nic jiného se ani nedalo dělat. Jakékoli zneužívání dětí nebo násilí na nich je odpornost nejvyššího kalibru, přičemž Decroix sama sebe vmanévrovala do pozice necitlivé ignorantky, byť to myslela dobře; šlo jí o lidskost vůči těm, kteří svého činu upřímně litují a nikdy ho nechtějí opakovat.
Je to protiústavní?
Ohledně dětského certifikátu přitom existuje ještě jeden kontroverzní názor, jehož nejviditelnějším hlasatelem je „věčný“ poslanec Marek Benda. Ten si myslí, že evidence lidí, kteří byli odsouzeni za zmíněné trestné činy, je možná protiústavní. Záznamy v evidenci totiž mají být dostupné i po zahlazení trestu v rejstříku trestů. Soudy prý navíc budou moct rozhodnout o zápisu rovněž v případě spáchání jiného úmyslného trestného činu, pokud bude podle nich od pachatele hrozit nějaké riziko pro děti.
Z hlediska vnitřního fungování současné ODS jsme se nemohli dozvědět více. Pokud se poslanec skutečně domnívá, že je něco protiústavní, musí samozřejmě konat – podobně jako když se běžný občan dozví o nějakém protiprávním jednání. Otázkou pak ale je, jak to celé uchopit a rovněž přetlumočit veřejnosti.
„Jakákoli trestná činnost páchaná na dětech je odporná a nepřijatelná. V současné právní úpravě se však podle našeho názoru nachází protiústavní zádrhel, který by mohl evidenci pachatelů takových činů později zneplatnit, takže děti by nakonec byly znovu nechráněny. Pojďme tuto nesrovnalost co nejrychleji vyřešit napříč politickým spektrem.“
Takhle nějak měla od začátku vypadat komunikace ODS v souvislosti s dětským certifikátem. O pozdějším pardonu vůči pachatelům zvrhlých činů samozřejmě nemělo padnout ani slovo.
Místo toho razantní Decroix vypustila džina, Kupka ho narval zpátky do lahve, načež jeho „ostrá“ výtka vůči exministryni zřejmě zněla takhle nějak: „Evičko, prosím tě, buď přece rozumná! Vždyť víš, jak na tom teď s ODS jsme. STAN nás čím dál víc gumuje, do toho mně vyčítají, že jsem slabý předseda. Mohla bys mi prosím vždycky zavolat, když tě něco napadne medializovat, abychom to spolu nejdřív probrali?“
Eva ale samozřejmě může taky poslat vzkaz po svém blizoučkém kamarádovi Jiřím Havránkovi, který Kupku v posledních letech věrně provází jako jeho pravá ruka.