Článek
Téměř deset let popotahování po policii a soudech, nervy v kýblu, posměšky od různých „dobráků“, víceméně přežívání místo plnohodnotného života – po zbavení všech obvinění směšné odškodnění ve výši 1,6 milionu korun. To je v kostce příběh Vlasty Parkanové mezi lety 2012 a 2021, s následnou snahou o satisfakci.
Parkanová chtěla za neoprávněné trestní stíhání v kauze armádních letadel CASA odškodnění ve výši 8,5 milionu korun. Soud to však po peripetiích zamítl. Ministerstvo spravedlnosti se bývalé političce již dříve omluvilo a vytasilo z pokladničky uvedenou sumu lehce přes milion a půl.
Při vší úctě k právu a justici: člověku se snad ani nechce tuhle legrační satisfakci nějak hlouběji pitvat. Laika však napadne, jestli by neměla existovat nějaká taxativní tabulka, která by přesně určovala lidsky důstojné částky za různě dlouhou dobu nezákonného trestního stíhání. Stát by tak na sebe institucionálně vzal skutečnou odpovědnost za to, že někomu způsobí podobnou újmu.
Parkanová prý nemá na vyšší odškodnění nárok kvůli tomu, že nebyla ve vazbě a soud ji ani nepravomocně neodsoudil. Nepříjemná medializace se holt odvíjela od veřejného projednávání případu.
Přesto se nelze ubránit pachuti. Exministryně obrany by měla pořádné odškodnění dostat hlavně za léta nejistoty a bezesných nocí. Obvinění ze zneužití pravomoci a z porušení povinnosti při správě cizího majetku zní skoro tak strašně jako rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví za „bolševika“.
Parkanová se ještě může odvolat a třeba tak učiní. Nikdo jí nemůže ani náznakem vyčítat snahu získat vyšší odškodné. Média by v této souvislosti měla politikům a institucím nastavit pořádně velké zrcadlo. Což tímto činíme.