Článek
Firma pošle na tržiště prodavače s nabídkou, která nakonec nepřiláká tolik zákazníků, kolik je třeba. Poté nejenže nadále nabízí víceméně stejný sortiment, ale ani nevymění nepříliš úspěšného prodejce – nanejvýš na jeho místo povýší bývalého příručího. Toho si ale každý pamatuje jako pravou ruku předchozího prodavače. Když je pak možnost spojit síly s druhou, stejně málo úspěšnou firmou, obě si radši drží své malé jistoty.
Tak vypadá, metaforicky řečeno, konstelace dvou hlavních opozičních stran před letošními volbami do Senátu. ODS a STAN, respektive Martin Kupka a Vít Rakušan, se zřejmě už úplně chystají odevzdat tuto zemi Andreji Babišovi. Původně avizovaná spolupráce – výběr společných kandidátů ve volebních obvodech – totiž zdaleka neklapla všude.
Opoziční strany sice v současné době stále hledají rozumný kompromis mezi rozředěním v bývalé koalici Spolu a úplnou svébytností, ale spojení sil do senátních voleb je zrovna případ, kde se na velká dilemata hrát nemusí.
Pouze zdánlivou reciprocitou je podobné sobectví v podání ANO. Ačkoli si taky Babišovci chtějí užít samostatnou kandidaturu, se svým volebním potenciálem si to mohou směle dovolit. Navíc platí, že voliči ANO v případě neúspěchu vlastního kandidáta v prvním kole zřejmě podpoří ve druhém „náhradníka“ od Motoristů nebo SPD. Pokud tedy Andrej zavelí. Proti tomu není jisté, že voliči ODS obětují svůj hlas například pro nějakého lidovce, i kdyby si před nimi Kupka klekl a prosil.
Hraje se fakt o hodně. Opozice potřebuje Senát udržet v co nejsilnějším složení pro sebe. Ať se na mě Kupka a Rakušan nezlobí, tohle je amatérismus.