Článek
Zhruba dva miliony obyvatel této země by si přály návrat „starých dobrých časů“. Přesněji řečeno: domnívají se, že by se žilo lépe, kdyby v roce 1989 nepadl komunistický režim. Alespoň tak to vyplývá z průzkumu agentur Ipsos a Focus pro pořad Populace na webu Moravec.cz.
Jde o malé, nebo velké číslo? No, žádná sláva to samozřejmě není. Je to divný pocit, když jdete po ulici a uvědomíte si, že každý pátý člověk, jehož míjíte, si teoreticky přeje návrat plánovaného hospodářství, fronty na cokoli, nedostatek toaletního papíru, domovní důvěrníky, kádrové posudky (kdo se znelíbil, měl na léta smůlu), pletky s StB, všudypřítomný dozor…
Nepřekvapí, že nejvíce zastánců návratu do minulosti je mezi voliči SPD a Stačilo! Takového nešťastného človíčka poznáte snadno. Je věčně načuřený na celý svět, nelze s ním diskutovat (argumenty nemá, jen kletby a nadávky), mnohdy nechybí jasně viditelný odznak názorové příslušnosti – kšiltovka s českou vlaječkou, tepláková bunda se znakem bývalého Československa plus nápisem ČSSR a podobně. Navenek národovectví, uvnitř nenávist vůči všemu mimo vlastní omezený rozhled, humanitě, vzdělání.
Až si 17. listopadu půjdeme zase zavzpomínat na konec čtyřicetileté pakárny, neměli bychom zapomenout na tuto „pátou kolonu“. No jo, ale co s nimi? Optimista s ideály radí mluvit, vysvětlovat, mít trpělivost. Pesimista tvrdí, že je vše marné, deficit lidství – pochopitelně taky inteligence – prý nelze jakkoli překonat, ačkoli se přece jen občas pokusí o dialog. Realista? Ten se vždy snaží vyhnout obloukem.