Článek
Úmrtí herečky Jany Hlaváčové (†85) zasáhlo nejen rodinu a přátele, ale i kolegy z uměleckého světa. Na legendární herečku vzpomínají mimo jiné herečky Dagmar Havlová (71) a Veronika Žilková (62), ředitelé divadelních scén i režisér Jiří Strach.
„Jana Hlaváčová byla v Národním divadle první herečkou a rozhodující osobností inscenací několika generací vynikajících tvůrců. Je nezapomenutelnou součástí dějin českého divadla i statečným člověkem naší společnosti,“ uvedl v prohlášení ředitel ND Jan Burian, který tím připomněl, že Hlaváčová byla se svým manželem Luďkem Munzarem (†85) jednou z mála, kdo nepodepsal antichartu.
„To, co tady po sobě zanechala, je velkolepé a její odchod je pro všechny velká ztráta. Viděli jsme se spolu na různých natáčeních, vždy to byla taková veselá prosluněná bytost,“ řekl České televizi principál Divadla Bez zábradlí a herec Karel Heřmánek (76).
„Ach Jani, ať je Ti už dobře, moje milovaná,“ neskrývala smutek Dagmar Havlová, jež s Hlaváčovou hrála hned v několika filmech.
„Teď čtu tu smutnou zprávu !!!!R.I.P. Jana Hlaváčová,“ napsala na sociální síti Veronika Žilková, která ve filmech hrávala její dceru. „Moji filmoví rodiče Luděk Munzar a Jana Hlaváčová (Ale je ženatý, Lev s bílou hřívou a další filmy). Bez jejich skvělé školy a partneřiny bych nikdy nebyla herečka. Díky oběma posílám do nebe, moc chybíte všem divákům,“ dodala smutná Žilková.
Na Janu Hlaváčovou zavzpomínal i moderátor Honza Musil (56). „Smutné zprávy nás nemíjejí ani letos. Jana Hlaváčová odešla tam, odkud není návratu. Poprvé jsme se setkali ve Snídani s Novou v roce 1996, kde byla naším hostem spolu s Luďkem Munzarem. Musím říct, že nás drželi svým smíchem a humorem, protože to bylo jedno z našich prvních vysílání. Paní Jana zemřela, ale její hlas, smích a noblesa s námi zůstanou. Děkuji za milá setkání a hezká slova Jani,“ nechal se slyšet Musil.
Na Janu Hlaváčovou krásně zavzpomínal také režisér Jiří Strach. „Nikdy jsem nepotkal něžnější hereckou a lidskou duši. Tolik krásnou, tolik vnímavou, tolik empatickou, tolik mateřskou. Provázela mě celou mou filmařskou cestou. Být s ní na place bylo za odměnu. Byla mi vždy dotekem byvších uměleckých světů, kde ještě vládla pokora, nepředstíraná a obyčejná lidskost a slušnost, dokonale ovládnuté řemeslo. Měla takřka nekonečný a nevyčerpatelný herecký rozsah. Hvězda, která uměla přijmout i malou roli. Třeba tu duši Vomáčkovou rozenou Kožíškovou u nebeské brány v pohádce Anděl Páně 1,“ vzpomínal Strach.
„Naposledy se před kamerou objevila v povídkovém filmu Setkání s hvězdou v roce 2012. Jak mě tehdy mohlo napadnout, že režíruju její poslední filmové záběry v životě…Vyčítám Pánubohu, že ji stihl nemocemi a nepopřál mnoho dalších rolí! Děkuji Pánubohu, že jsem se s touto přenádhernou duší mohl setkat a mnohokrát pracovat,“ dodal na sociální síti pohnutě Strach.
