Článek
„Vše, co nositel tohoto listu koná, dělá v zájmu České republiky, a já každého žádám, aby s ním jednal stejně, jako kdyby šlo o mě. Macinka vlastní rukou a krví.“ Tolik parafráze známého glejtu kardinála Richelieu ze Tří mušketýrů pro zlovolnou Milady. Takovým nebo podobným lejstrem se asi bude muset prokazovat vládní zmocněnec Filip Turek, aby ho v Česku na úřadech bral vážně i někdo další než jen pomocný personál.
Pravomoci má totiž zmocněnec pro Green Deal prachbídné. Aspoň to tvrdí ústavní znalci. Kámoš Macinka mu přitom musí z pozice ministra dosti přesně určit, co bude dělat, přičemž na nějaké zvláštní vyskakování – činnost podobnou širokému ministerskému záběru – to opravdu není.
Šéf Motoristů by však mohl – kromě vystavení zmíněného lejstra – ostrakizovanému Filipovi dlouhodobě půjčit svůj mobil. Z Turka by se posléze stal taky zmocněnec pro zahraniční politiku. Prachy za funkce by si chlapi jednou za čas vyrovnali a předali na záchodě v nějaké hospodě.
Objevila se už i námitka, že Turka jako pouhého zmocněnce samozřejmě nebudou brát vážně ani při jednáních v zahraničí. S tím ovšem snad nikdo ani nepočítá. O Česku se bude na každý pád v Evropě zase hodně mluvit, ale trochu jinak, než jak předpokládají někteří aktéři této taškařice.
The Show Must Go On (Queen a Motoristé), nicméně Andrej Babiš za čas nejspíš řekne: „Jděte už k šípku, pánové!“ Šípek samozřejmě nahradil slovo, které se nesluší používat před dvaadvacátou hodinou.