Článek
Hezoučké teoretizování tomuhle státu jde, o tom žádná. Ministerstvo školství před časem vydalo líbivou novelu vyhlášky o školním stravování, po jejímž přečtení musí zajásat i proslulý Michelinský průvodce.
„Cílem vyhlášky je, aby děti ve školách jedly chutně, zdravě a v souladu s aktuálními poznatky o výživě. Každý den školními jídelnami projdou téměř dva miliony dětí. To je obrovská příležitost, jak jim pomoci vytvořit zdravý vztah k jídlu i ke svému zdraví,“ prohlásil tehdy nadšeně ministr školství Mikuláš Bek, a dokonce při tomto smělém prohlášení pohnul brvou.
Tím ovšem idylka končí. Dosluhující kabinet totiž neschválil navýšení tarifních mezd – čili základního parametru pro výplaty – pro školní kuchařky. Od začátku příštího roku navíc tyto obětavé dámy přecházejí od státu pod samosprávy, které už teď kvílí, že na ně nebudou mít patřičné peníze.
Za neschválením stojí končící démon na ministerstvu financí Zbyněk Stanjura, jehož hojně rozšířená přezdívka „elektrikář“ mluví za vše.
Co z toho vyplývá pro stravování dětí a utahaných učitelek a učitelů? Nic moc dobrého. Obědy jim možná bude vařit uklízečka nebo školník. I když ti vlastně taky ne, poněvadž ani oni nemají rozhodnutím Stanjury nárok na vyšší tarifní mzdu.
Takže pane řediteli, šup do kuchařské zástěry! Zachránit od plotny vás může jedině to, jestli máte v kabinetu aspoň trochu šikovnou AI.