Článek
Z aktuálních zpráv by se mohlo zdát, že Rusko má v širém světě již jen několik přátel: Severní Koreu (zlo), Hamás (zlo) a Karla Havlíčka (ANO). Čína, ta potvůrka, to hraje na všechny strany a válku na Ukrajině bere jako vítanou možnost pro vykrvácení zbytků ruského impéria; ostatně v některých čínských mapách se Vladivostok už píše znakovým písmem Nebeské říše.
Čím si žvanivý Karlos vysloužil přízeň ruských médií (čti kremelského odboru cenzury a tiskových zpráv)? Jednak sdělením, že z budov veřejných institucí zmizí ukrajinské vlajky, ale pak taky dalším zpochybněním muniční iniciativy.
Havlíček asi provozuje lavírovací habaďůru. Musí si zachovat tvář před voliči ANO, z nichž mnozí považují za jedinou přípustnou zahraniční aktivitu dovolenou v Chorvatsku. Zároveň nesmí znepokojit Brusel, a to jak instituce EU, tak centrálu NATO, kde Mark Rutte dumá, kdy ten příjemný návštěvník – Andrej Babiš – znovu přiletí na kafíčko.
Dezoláti tedy (zatím) nemohou kdovíjak jásat. Karel sice Rusákovi momentálně nadbíhá víc, než bychom čekali, ale možná jen kvůli tomu, že přičinlivý Tomio Okamura se naučil držet štafle a ANO nemůže zůstat úplně stranou. Co z toho vyplývá pro budoucnost? Čert ví, nicméně byznysově prozápadní Andy snad necukne směrem k Rusku.
Až po vzniku očekávané vlády si můžeme udělat jasno v mixu předvolební rétoriky a povolebního kolíkování prostoru. Do té doby lze jen odkázat na název známé sbírky montypythonovských skečů – Nic než slova.