Článek
Mičuda konečně v síti! Pardon, Okamura v čele Poslanecké sněmovny. Dopadlo to podle predikcí – Tomio v tajné volbě získal 107 hlasů nově vzniklé vládní koalice ANO, SPD a točvolantů.
Nelze nic jiného, než vyjádřit obdiv nad vzácnou názorovou shodou; pro Okamuru určitě všichni hlasovali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ale počkat, přece jen ještě něco! Poslanci a poslankyně totiž taky prokázali výtečné předpoklady pro běžnou administrativu.
Jak alibisté z řad nové koalice pro jistotu ještě před volbou Okamury upozorňovali, při takové proceduře hrozí, že nějaký lístek bude neplatný. Děje se tak nikoli ze zlé vůle, nýbrž jednoduše kvůli tomu, že správné vyplnění volebního lístku může být pro někoho téměř nadlidský úkol. Kdo někdy vypisoval složenku na poště (než mu ji Vít Rakušan zrušil – tu poštu, ne složenku), asi ví, o čem je řeč.
Konec dobrý, všechno dobré. Tak zní – ačkoli zde poněkud sarkasticky – osvědčené rčení a my tedy máme v čele Sněmovny břitkého mluvku a dryáčníka. Přesto se mnozí domnívají, že se Tomio postupem času aspoň lehce zkultivuje. Tohle je půvab (nejen) politiky: lidé často „hrají“ svou roli podle aktuální pozice.
Žádný Gándhí z Okamury samozřejmě nikdy nebude. Mimikry normálního politika ale v nové funkci možná bude provozovat překvapivě dobře. Andrej Babiš mu ostatně nedovolí, aby si příliš vyskakoval.